1814
V tomto roce 1814 vydáno bylo mlecí nařízení císařem Františkem I. A to dne 1.prosince, podávám tu opis jeho ovšem potud, pokud se zachoval. My František Prví z Boží milosti Císař Rakouský, král v Uhřích, Čechách Haliči a Lodoměryi atd, Arcyvevoda v Rakousích ect. Ect.
K uvarování mnohých hádek, ježto mezi mlynařemi a melcami častěji nastavají, jestit zapotřebí skrově to určiti a uměřiti co mlynáři melcům mají a co naproti mlynářům za jich práci přísluší.
Přitom také jest i zapotřebí, občanstvo proti všem klanilivostem těchto řemeslníků opatřiti a s přísným potrestáním každého prozanedbání a podvodu takovým nepořádnostem zameziti.
K dostižení toho prospěšného cíle v tomto všeobecném pořádku mlýnském, jenžto také zároveň přikonci pořádku k rozemlení zrna proviantu přiložen jest následující pravidla předpisujeme.
1.Žádné stavení mlýna, žádná proměna mlýnskéh žleba, vpouštění neb odtěku vody vodního stavu neb tažící šlejse, žádné zvetšení neb snížení tak řečeného hamu neb hlavního prahu a stavidla, žádné otahování vody z nějaké řeky neb potoka, žádné břehu zachránění neb zahražení, jakož také žádné přejinačení mlyna v nějaký jiný stroj neb správu nemať se bez vrchnostenského povolení a bez před tím vzatého dorozumění s onými jich prospěch neb užitek, při tm v zápletek přichází, předsevzati.
2.Každému právo přináleží stavenové mlýnské správy na pořádné cestě pohledávati, úřad pak politický takové požádané povolení jen tenkráte uděliti má, když z toho užitek k lepší obsluze občanskou nastává a když to /bez toho aby mezující s řekou neb potokem poškození vystavení – a oni v posavádní užitkování vody nějak postiženi byli, i také bez toho, aby se tím již pozůstajícým mlýnským ustavám nějak hemovalo a zastavělo, neb k jich oslabnutí směřovalo/ se státi může.
3.Žádná donucenost, totižto, žádná povinnost místa míti nemá, své zrno na ten neb onen mlýn k zemlení dáti, ale každému svobodné jest, k tomu sobě onen mlýn vovoliti, kdežto on doufá na nejlíp obsloužen býti. Tím pak ale přédce ona povinnost žádným způsobem se nevyhlazuje že oni jenžto na mlyn s tou povinnosti dostoupili zrno buď bezpeněžně neb proti nějaké jiné nemší odměně semlívati, tuto povinnost i také dálejc, odbejvati musejí.
4.Všude má hlavní mlynsky nářadí a nastrojové, jakož: kola, lopatky, palce, kruhy, kámen atd. celá mlýnská správa jakož: pytlíky, měchy, seytka, škopky, kadečky neb truhle atd. v příslušné dobrotě se nacházeti. Musí v mlýnech veskrz zapotřebná čistotnost domácí býti a stěny, mouční truhla, dveři i okna v tak dobrém stavu zachované býti, aby nic ani ze zrna ani z mouky ztraceno nebylo a v zmar nepřišlo.
5.Návodnění kol, rychlost a ostření mlýnských kamenů, dotírání běhouna na dolní kámen, šířka pytlíka a natažení odrážky jak k vyprášení tak i k vyčištění mouky, má tak spořádáno býti, jak zrna jenž se mele a mouky, anaž vymlena bývá, dle posloupných mlýnských složení s sebou přináší.
/chybí odstavec 6-21/
22.Když mlynář falešnou míru neb váhu v svém řemeslu vede, tehdáž se dle §178 prvního dílu trestní knihy přičinění podvodu, vinného činí. Když pak dálejc zrno nebo mouku při mletí nějak jinam odstraniti se odvažuje – lepší zrno s špatnějším mění chatrnější pak dra ječmena, ovsa, pohanky, vykvy, k lepšímu dru pšenice /pše,žita,rži/ přiměšuje aneb rozličné dru mouky, jakož pšeničné, černé nebo prostřední, mezi režnou – chlebovou neb hrubší a černější mouku mezi fešnější mísí, aby určitou váhu v nějaké žádným zřízením nepředepsané míšenině tím lehčeji obdržel aneb když on takovou váhu skrze smíšení s jinými, lidskému zdraví sice neškodnými věcmi způsobuje, když konečně zdělanou mouku do vlhkých nádob sype aby vyšší váhu dostihl – tehdáž mlynář jestliže tím lstivým šibalstvím partaji škodu udělal, anaž se vyšej než na pět a dvacet zlatých
vynáší, dle §179 prvního dílu trestní knihy pojednán, jest-li pak ale škoda summu pět a dvaceti zlatých nepřevyšuje, dle §211 druhého dílu trestní knihy potrestán býti má.
23. Kdyžby ale to přemíšení s nějakým pokaženým obilím neb moukou neb s jinými zdraví lidskému škodnými věcmi s bylo stalo, tehdáž podvodný mlynář dle §160 druhého dílu trestního práva pokárán býti má.
24. Aučastníci těchto přestoupení jakož: mlynářstí tovaryši aneb jiní z domácí čeládky, mají rovnětéž dle předpisu trestní knihy pokáráni býti. Aby se žádný nevymlouval že o tom žádné vědomosti neměl, má nejstarší z mlynářů neb představený cechů při přijímání učenců a při jich vejpovědi za tovaryše jim tento přítomný patent přečísti, to v jich listu učení aneb kunšaftu vždy poznamenati, kteréžto přečítání i také při shromáždění mlynářských cechů aspoň jedenkráte za rok v přítomnosti vrchnostenské osoby se stávati má.
25.Vrchnostenští úřadové mají se o to starat: aby mlýny v dobrém stavu se nacházely, a aby jak mlynář, tak úřadové místa, své v tomto přítomném mlýnském pořádku Vrchnostem právo přináleží v nastalých stížnostech /s výminkou oných, jenžto hod jejich právní moc nepatří/ seznání takových přistoupení sobě zjednati, s pozadržením sobě obyčejného předepsaného odvolání se na vyšší úřady.
Teď následuje pořádek, jenž Jsme My obzvláště při mletí zrna profiantu určiti za dobré uznali.
1.Každý majetník mlýna jest zapovinován, verk svého mlýna buď docela neb dílem k mletí profiantu, když k tomu od své politické vrchnosti vyzván bývá vynaložiti.
Při tomto pak mlynu vykazování, mají naši úřadové pozorovati: aby takové podělení dle úměry mlynské mocy neb počtu a zásoby mlynů, jenžtoby dle postavy vojska k tomu vynaložení býti mohl, dle slušného považení se stávalo.
2.Má se mlynářovi z Našich vojanských magacínů dokonalé dobré, vyčištěné obilí a sice ne jen dle váhy, ale i také dle počtu měřic odevzdávati.
3.Při rozmýlování proviantu má vrchnost místa mlynářovi, kdyby on toho snad z neznalosti čtení a psaní požádal, bezpečného muže přiděliti, jenžtoby při vážení zrna a z něho zdělané mouky přitomen a mlynaře zástupník býti mohl, na čež mlynářovy knížka olejní, jižto opatrně zachovati má, do rukou se vydá, a v ní zrno, jak dle váhy, tak dle počtu měřic zaznamená.
4. Odvážení zrna , tak jako z něho vymlené mouky, má se ve mlýně dle váhy /Schalwage/ stávati, a hned na místě jak věrně buď ze strany mlynáře skrze špatnou povahu obilí, neb ze strany úředníků vojanské potravy nějaká pochybnost se zdvihne, pravý této věcy opis se spisovati.
5.Musí mlynář zemlení takového zrna dle obsažených ve všeobecném mlýnským a řemeslným pořádku předpisů v příslušné dobré povaze a čestnosti svého verku bez potřebování zde obyčejného čistidla se vší pilnosti předsevzíti
6.Zamáčení neb skropení zrna se zapovídá a jeho zemlení docela v suchu se státi musí.
Kdyby mlynář zrno zamočil a o tom přesvědčen byl, tehdáž on za to náhradu v neskropené mouce odváděti musí.
7.Zemlení zrna na ten způsob se stávati musí, aby z centnýře zrna jenom šest liber otrub pozůstalo
8.A protož každý mlynář za každý centnýř je den a devadesáti liber dobré mouky a šest liber otrub navráceni musí – pročež se, jemu, při každém centnýři, tři libry na rozprášení povolují
9.Aby mlynářům za jejich práci spravedlivá mzda se vyjednala, povolujeme, aby při mlení erarialního zrna totéž potahovali co od privátních osob z mletí odbírají.
10.Z ohledu dovážení zrna a nazpět odvážení mouky a otrub, mlynář dle své platnosti jakožto řemeslník k ničemu zvláště zapovinnován není, co by ještě odpravovati měl
11.Kdyby Našemu vojanskému Aerarium, skrze nepozorlivost aneb nešikovnost mlynáře neb jeho sloužících nějaké zkrácení neb poškodění se bylo stalo, tehdáž se má mlynář, když toto zkrácení neb poškodění se dokáže, k nahradě učiněné škody přidržovati.
12.Když mylnář falešnou míru neb vahu používá, aneb sic jiného nějakého podvodu z onych v dva a dvacátém článku všeobecného mlýnského pořádku obsažených se dopouští, tehdáž on, když ona takovým podvodem učiněná škoda vicej než pětadvacet zlatých vynáší, dle § 179 prvního dílu trestní knihy pojednan- jestliže pak škoda sumu pět a dvacet zl. nepřevyšuje, dle § 211 druhého dílu trestní knihy potrestán býti má.
14.Učastníci takových přestoupení, jakož mlynářští tovaryši neb jiní domácí mají, také dle předpisu trestní knihy pojednání býti
15.Na žádost magacínů, má se od krajských uřadů oným mlynářům vojanská exekuce vložiti, ježtoby se nějak v zemlení neb odvodu mouky k obživě vojáků zřízené, v příslušné času s nedbalosti byli zavinili, pročež magacíny krajskému úřadu každý měsíc výkaz reštů nedbalých mlynářů udávati mají.
Dáno v Našim císařském hlavním sídelním městě Vídni dne prvního prosince v tisícím osmistém a čtrnáctém Našeho panování v tři a dvacátém roku
František
L.s.
Alois hrabě v a z Ugarte, královský český nejvyšší a Arciknížecí rakouský první kancléř
Prokop hrabě z Lažanský
Dle Jich c.k.Jasnoti nejvyššího vlast.poručení
Jan Nep.svobodný pán z Geislrn.
Dne 11.března 1932