Písně
starodávné, jež se v Metylovicích kdys zpívaly a z nichž mnohé vytryskly z bodrých duší zdejších rodáků. Písně i tance sebrala jsem pro vlastivědu okresu místeckého a ráda vepisuji je do kroniky k milé paměti všech spoluobčanů. Štěpánka Bílková, učitelka.
Metylovice v roce 1932
1./ Aj, pásla děvečka
1.Aj,pásla děvečka kačera, aj, pásla děvečka kačera,
aj, nědalečko, aj, nědalečko jezera.
2.Volala ho ona kač, kač, kač
přijdi k nám, synečku, zejtra zas.
3.Něchoď k nám, synečku, v sobotu,
bo máme moc pilnu robotu.
4.Přijď ty do nás raděj v nedělu,
já ti postýlečku ustelu.
5.Ustlala mu ona na lavu,
měl výše pod řiťu eš hlavu.
6.Chťul sebě un též to popraviť,
spadnul tam do žbera, zmáčal řiť.
2./ Francek susiedův
Francek susiedův to je paráda, on všaj vyleze, jak je ohrada.
Líz za Marjánu po slupě, zůstala mu tříska v dupě.
Moja Marjánko, co buděm dělať, jo stu třísečku němožu běhať.
Vyhledaj jahlu s nití, vypchaj mi třísku z řiti.
3./ Naša Anča
Naša Anča na ohnisku seděla, brzo by jí košulenka zhořela.
Dybych něbul na ňu volal, bul by ji pupek uhoral.
Na mu kušu, ta by věděla.
4./ Vyjdu ráno polem vzhůru /koleda/
1.Vyjdu ráno polem vzhůru, uzřím ptáčka v povětří.
On mi budě libě zpívať, přiněse mi poselství.
Neboť on je vyslaný od mého milování,
On mi přiněse šáteček, jaké jo mom trapení.
2. Ty artysový kvítečku, tys mi byl velmi milý,
když jsme spolu po rozličných místech špacírovali,
a ty jsi mne miloval, kole tváří objímal,
kolik věrných a upřímných hubiček smi daroval.
3.A vy panny a mládenci, koledičky nom dajtě
a my vom též zazpíváme, lebo jednu pěsničku.
Lebo jednu, lebo dvě, ať se vom dobře vedě,
ať se všeci poženitě v masopustě i v létě.
4.Do vom Pán bůh hodně peřin a k temu pěkné lože
a do něho hezké děvče ať vom Pán bůh zpomože,
by stě to něpoznali, co stě nom dněska dali,
abystě to všecko našli se svojimi ženami.
5./ když bilo tři čtvrtě na sedm
1.když bilo tři čtvrtě na sedm. Má milá, rozmilá, pojď se mnu.
Budeme žíti to drobné kvíti, tam na té lučičce zelené.
2.A když jsem travičky nažala, do bílého šátečka svázala.
Svému milému, roztomilému, na vraného koníčka podala.
3.A když pojedeme přes ten les, jenom ty mne, můj koníčku, pěkně nes.
Jen stupej, stupej, nic si nezufej, ať dojedem ku mé milé ještě dnes.
4.Pověz mi, má milá, rozmilá, jaká je k vám cestečka do dvora?
Pískem sypaná, kamením dlážděná, taká je k nám cestečka do dvora.
5.Pověz mi, má milá, rozmilá, jak se k vám do dvorečka otvírá?
Staň na přilozek a shuď řetozek a tak se k nám do dvorečka dostaneš.
6.Pověz mi, má milá, rozmilá, co ti tvoje panímáma slíbila?
Krávu s tělatěm, ovcu s jehňatěm, strakatu slepičku s kuřatěm.
7.Jenom mě ty, můj synečku, vem, vem, vem, jsem dobrá hospodyňka, jsem, jsem, jsem.
Já ráno vstávám, kravičkách dávám, ještě k tomu kuželíčky upřádám.
8.Pověz mi, má milá, jak se máš? Budeš-li ty tak pěkná, jak se vdáš?
Ještě pěknější, můj nejmilejší, až mě v tým čepečku uhlídáš.
6./ Teče voda z Ondřejníka
Teče voda z Ondřejníka k dulnímu konci a šeptá nám, milí chlapci, nechoďte nikdi.
7./ Vím já jednu zahrádečku
1.Vím já jednu zahrádečku trním pletenu a v ní roste rozmaryjan, já ho vytrhnu.
Roste, roste rozmarýn, však já o něm dobře vím, nechceš-li mě, můj synečku, já tě nenutím.
2.Pod našima okny roste tráva zelená, žala ji tam moja milá celá ztrápená.
Jak travičky nažala, žalostně zaplakala, spatřila strom pod kterým se s milým lúčila.
3.Není lepší milování jak v poledne, když mu jeho galanečka lůžko ustele.
Přinese mu peřinku, dá mu ji pod hlavinku a pak sobě k němu lehne, dá mu hubinku.
4.Nemysli si, můj synečku, že jsi v světě sám, že já pro tebe své srdéčko trápiti nechám.
Já mám mládenců dosti, jak zrnek na jalovci, jako zrnek na jalovci chodívá jich k nám.
8./ Mysliveček
Mysliveček je střelec, je šikovný mládenec.
Co uvidí, to zastřelí, ba i kraviněc.
9./ Vánoční
1.Pane Bože, budiž chvála, že jsem se již dočekala
vánočního času i s tu staru chasu.
2.Třeba se nám zase starat, novu chasu pohledávat.
Milá ženo, poraď, kde ji máme hledať.
3.Ovčáka i s prostředníkem, ke pak my je hledať budem,
pacholka cizího, pohůnka smělého.
4.Včera jsem ti povědala, že se mi tam namluvala
Hana od Milána – celá učabraná.
5.Ta Maryna od řeznice chce k službě nové střevíce,
fěrtuch kartunový, deštník malovaný.
6.Ta Juhana od Čupíka nerada jí kaše, mlíka,
chleba ovesného, zela kyselého.
7. Pacholek u stolu klečí, vyškrabuje sobě z očí.
Proč tak dluho říkoš a se něoblíkoš?
8.Pacholek odivo kabát, gazda zakuřuje tabák.
Pojedem do role, orať na kobzole.
9.A kaj si ty, náš Martine, di se, podiv, kak moš svině.
Ve chlívku jich nění a kaj se poděly?
10.Zavolaj tam na Marinu, ať vyběhně na dědinu.
Marina němo kdy, ona cura krávy.
10./ Starala se máti má
1.Starala se máti má, starala se máti má, že pro mne místa nemá, že pro mě místa nemá.
2.Nestarej se, matičko, Pán Bůh mi dá místečko.
3.V metylovském krchově tam bude místo pro mě.
4.Místo peřin kvabových dají třísek jedlových.
5.Místo vrchní peřiny nasypu na mě hlíny.
6.Metylovský pan farář to bude můj hospodář.
7.Metylovští zvonové budu moji družbové.
8.Ty knězové ručičky budu moje družičky.
9.Muzička mi bude hrát a já budu v hrobě spat.
10.Choť by hrálo sto hodin, já se víc neprobudím.
11.Choť by hrálo sto roků, já neudělám kroku.
12.Muzička mi bude /hrát/ zníť a já budu v hrobě sníť.
11./ Posluchajtě písně nové
1.Posluchajtě písně nové o Johaně Rajnochové.
Co ona činila, když blechy honila.
2.Chytla jednu na prdeli, co ju chlapci něviděli.
Chytla ju do zubův, stisla ju do šrubův.
3.Krmila ju tři něděle, ež byl jarmak v Prostějově.
Dostala tři zlaté, ty mrchy buclaté kusaly ju.
12./ Aj, skoro ráno
1.Aj, skoro ráno, ráno, ráničko, dřív než vyjde jasné sluníčko.
Vezmu já svu flintu, gvera karabinu, půjdu do háje zeleného k revíru svému.
2.Počkal jsem tam malu chviličku, spatřil jsem překrásnu srnčičku,
ona rychle běží, nic se neohlíží, srovna k stromu javorovému dal jsem jí ránu.
3.Počkal jsem tam ještě chvilčičku, spatřil jsem překrásnu hrdličku,
Seděla na buku, volá cukru, cukru, mysliveček se na ni díval, až se usmíval.
4.Jsi-li ty panenka poctivá, nažni mi travěnky do klína,
dej ji koňovi, ať se jí nají, můj koníček zejtra ráno musí do boje.
5.Můj koníček nechce travěnky, že je od falešné panenky.
Falešná byla, když trávu žala, šak já ti tu cestu zaplatím, až se navrátím.
13./ O, lásko, lásko
1.O, lásko, lásko, ty jsi podvodná, tys mnoho mladých lidí podvedla.
Lepší je bojovat, nepříteli vzdorovat, než falešné děvče věrně milovat.
2.Měl jsem děvčátko jako květ krásné, modré oči mělo co hvězdy jasné,
já ji věrně miloval, srdce své ji věnoval, ona však nevěrná, kvinda jsem jí dal.
3.Počkej děvečko, ty budeš plakat, až mně obléknou vojenský kabát.
Šable a kver po straně, to je potěšení mé, nahradí dojista srdce nevěrné.
4.Obdrželi rozkaz zeměbranci, že fasovat budou zbraň, munici,
a já se k nim také dám, děvčeti vzdor udělán, ošemetnou pannou šidit se nedám.
5.Zemská obrana, ta se mi líbí, jsou to udatní, bojovní lidi.
Jest to hezká armáda, vojsko císaře pána, zeměpánu i své vlasti oddaná.
14./ Židovská /Píseň složil p.Jan bílek, řem.pro odstranění židovského živlu
1.Čerta, žide, ne dukáty, čerta, žide dostaneš
Křesťané na ně pracují a ty za ně studuješ.
Ja, ja, žide, vaj, vaj, vaj, ber pinkel svůj, pryč se vzdal,
z Metylovic utěkaj.
2.Dej si každý pilný pozor na židovské číslice,
kterak ony pěkně stojí, udělá z nich, co kdy chce.
3.Židák se jednu svatým stal, přišel na kraj do nebe,
tam chtěl všecko zlato zrýpať, a přivlastnit ho sebě.
4.Svatý Petr jak to viděl, tuze se nad tím mrzel,
že tam velku škodu dělá, hleděl, aby ho vylel.
5.Svatý Petr, chytrá hlava, chytřejší jak židova.
On dal v nebi vybubnovat, že bude v pekle jarmak.
6.Žid, jak slyšel o jarmaku, hned si svůj pinkel sbíral,
že tam dobrý kšeft udělá, na to sebě vzpomínal.
7.Židák se vidí oklamán, že ho Petr ošidil,
Sotva ze dveří vykročil, že je hledí zamčiti.
8.Něchtě žida cestu jíti, též je boží stvoření.
Zpytaj se ho, co to něse, kořalku,či koření?
15./ Ta místecká brána
1.Ta místecká brána pěkně malovaná, kdo tu bránu maloval,
ten děvčátka miloval, už je odvedený, konec milování.
2.Ta místecká cesta je skropená všecka, skropil jsem ji slzami,
když jsem byl odvedený, když jsem po ní kráčel, slzami ji smáčel.
16./ když jsem šel okolo háje
1.když jsem šel okolo háje zeleného, natrhal jsem lupení do šátku bílého.
2.Dal jsem ho do lože, kde má milá leží, staň, má milá, otevř mi malované dveři.
3.Já bych ti otevřela, kdybych se nebála, nedaleko u dveří leží panímáma.
4.Panímáma nespala, dobrý pozor dala, s kým dceruška, dcero má, s kým sto rozmluvala.
5.Rozmlouvalach s peřinu, kteru ste mi šila, že ste tuze maličko peří do ní dala.
6.Nebyla to peřina, byl to někdo jiný, ať se ti tak nestane, jak se stalo jiným.
7.Jak pak se mi nestane, když se mi už stalo, dostalo dva pohlavky, děvče zaplakalo.
8.A když bylo po roce, chodila po louce, nosila pacholátko na své levé ruce.
9.Aj, synu můj, co s Tebou mám dělat, mám-li já tě vychovat, nebo zamordovat.
10.Aj, máti, máti má, to mi nedělejte, raděj mě vychovejte, na vojnu mě dejte.
11.Dostanete pochvalu od císaře pána, že jste mu vychovala švarného šohaja.
12. Dostanete pochvalu od samého prince, že jste mu vychovala švarného myslivce.
17./ O, já zarmucená
1. O, já zarmucená, čeho jsem dočkala na svoje smutné časy.
Rok po roku ide a vdať se nemožu, to nejsou žádné špásy.
Rok po roku ide pryč, mi se něšikuje nic.
Však ve dne i v noci trápím se na srdci, že se já již nevdám víc.
2.Vždyť jsem je dceruška z vysokého rodu, můj otec výběrčím byl.
Pod plotem sedával, z lemce vybírával a na kamení je bil.
Matka byla kupcova, kravičky skupovala a moja babička,
to byla hraběnka, s hrabjami chodívala.
3.Co jsem já zdědila po svojím tatíčku, též se pochlubit musím.
Košili bez lemce, staré rukavice, co ještě chvi míť více?
Kabát byl samé laty, galaty samé laty, fajfku bez přikrývky,
dvě pár pěkných botů, jedny měly holínky.
4.Po mojí mamičce zůstaly střevíce, jenže nártu neměly.
Dvoje pár punčochův zelené a šedé, ty roztrhané byly.
Kožich neměl rukávy a dva šátky díravé, police škaredá,
lžíce polámaná a dvě od hrnce krávy.
5.To jsem zachovala pro svého manžela, jen abych se vdala.
Celé své bohatství, po matce i otci, vše bych mu darovala.
Jestli já se víc nevdám, handrláky zavolám.
Celé své bohatství, po matce i otci, licitirovať nechám.
18./ Pod krkem mám…
1.Pod krkem mám malý stroupek jak ořech vlašský, proč mne mládenci nechcete,
jsem děvče hezký.
Dám si na něj flastříček, kdyby přišel Toniček, jak mě spatří, hned od lásky oblíže všecek.
2.Jestli se já letos nevdám, co si počít mám, utopím se v hrachovině, ten špás udělám.
Pod krkem si uvážu zadrátovaný hrnec a skočím z hambálku dolů, je lásky konec.
19./ Znám já jeden hájiček
a/ 1.Vím já jeden zvonko, cinko, šenko, břinko hájíček,
v tom háječku zvonko, cinko, šenko, břinko domeček.
2.V tom domečku zvonko, cinko, šenko, břinko, panenka,
přišel ku ní zvonko, cinko, šenko, břinko, mládenec.
3.A pytal ju zvonko, cinko, šenko, břinko, o věnec
a ona ho zvonko, cinko, šenko, břinko, vyhnala.
b/ Jiný nápěv s pozměněným textem
1.Vím já jeden hájiček, vím já jeden šumfrlušek, zunder, munder,
fixum, figurum, punktum, zagurum hájíček.
20./ O bykovně /Bykovňa = místecká Lvova palírna na Koloradově/
1.Podívaj se do bykovně, jak se tam řiďo šikovně,
peněz maju po měchýřu, co stržili od šenkýřů.
2.A šenkýři od pijáků, peníze maju v pytláku.
Darebák tři dni bladuje a žid masečko pucuje.
21./ Čtyři koně ve dvoře
1.Čtyři koně ve dvoře žáden s nima neoře, neoře, žáden s nima neoře.
2.Oře s nima syneček červený jak hřebíček, hřebíček, červený jak hřebíček.
3.Až do konce dooral, na svu milu zavolal, zavolal, na svu milu zavolal.
4.Pojď, má milá, pojď ke mně, já ti povím, co je mně, co je mně, já ti povím, co je mně.
5.Bolí mne má hlavička, ubila mne matička, matička, ubila mne matička.
6.Ubila mne pro tebe, ubila mne pro tebe, pro tebe, abych chodil za jinou.
7.Já za jinou nepůjdu, já za jinou nepůjdu, nepůjdu, raděj se dám na vojnu.
8.Na vojnu se nedávej, na vojnu se nedávej, nedávej, truc rodičům nedělej.
9.Na vojnu se přece dám, na vojnu se přece dám, přece dám, truc rodičům udělám.
22./ Lípo, lípo
1.Lípo, lípo, lipečko, škoda je tě děvečko.
2.Že jsi se už provdala, svoju krásu prodala.
3.Dube, dube, dubečku, škoda je tě synečku.
4.Že jsi se už oženil, svoju krásu proměnil.
23./ Na tu svatu Kateřinu
Na tu svatu Kateřinu obdařul mě Pán Bůh ženu, ale zlu, nědobru, jak též budu žíti s ňu.
24./ V síni je dolina
1.V síni je dolina, v izbě dolinečka. Nepušťaj, ty má milá, každu noc synečka.
2.Jak ho mám nepustit, když mě pěkně prosí a dycky mi slibuje, že mi poví cosi.
25./ Šla Andulka
1.Šla Andulka do maštale, mezi čtyři koně vrané, cha, cha.
2.Koně se jí potrhaly a Andulku pošlapaly.
3.Pošlapaly velmi tuze, že jí žáden nepomůže.
4.Pošlete jí pro doktora, on jí poví, co je třeba.
5.Pošlete jí pro tu babu, ona jí dá dobru radu.
6.Bába začla povídati, že se to chce kolébati.
7.Jdi, Jeníčku, setni lipku své Andulce na kolíbku.
26./ /Šla Nanynka/ Volaři
1.Aj, volaři, volaři, kaj stě volky pásli? Ztratila jsem věneček, keří stě ho našli?
2.Něnašli jsme, něnašli, ale jsme viděli, jak zelené pentličky po vodě plavaly.
3.Choť bystě vy zapřáhli tři sta koní vraných, tak mojího věnečka nikdo nedohoní.
27./ Susiedova mamka
1.Susiedova mamka pláče, že jí žáden dceru nechce. A já si, a já si, z toho dělám legraci.
2.Přijde voják ku muzice, postaví se jako svíce a sedlák, darebák, stojí v koutě jak žebrák.
28./ U susieda na kopečku
1.U susieda na kopečku seděly tam dvě panny.
Já jsem jim dal pěkné pozdravení, ony neděkovaly.
2.A jak já ti děkovat mám, když se na tebe hněvám.
Přived si mě o vínek zelený, já ho u tebe hledám.
3.když ho hledáš, tak ho hledej a to u mne samého.
Kupím já ti na pěknu peřinku damašku červeného.
4.Na peřinku damaškovou, na hedvábný povijan.
Abys si sebě nemyslela, že jsem já byl furian.
29./ Aj, buchy, buchy. /Zpívá se, když jdou pro nevěstu/
Aj, buchy, buchy, otevřete, ztratil jsem šáteček u děvčete.
30./ Krásná pastýřka
1.Krásná pastýřka ovečky pásla, na pěkné louce zelené mezi kvítkama.
2.Jak je napásla, kvítka trhala, mezi dvěma javorama víneček vila.
3.Jak ho uvila, šátek udělala, nad svou kadeřavou hlavou s ním zatočila.
4.Přiletěl orel s krásnými hlavy, ten zaletěl k mojí milé až do Ostravy.
5.V jeho zobáku nesl jí psaní. Mojí ze všech nejmilejší zlatem napsaný.
31./ Pod košatou lipou
1.Pod košatou lipou malá lavička, na ní sedávala hezká Anička.
2.A přišel k ní jinoch, její miláček, aby mu vyšila bílý šáteček.
3.Koupím ti, miláčku, bílý šáteček, do každého rohu všiju lísteček.
4.Zelený lísteček s bílou růžičkou, abys nezapomněl na svou Aničku.
5.Vždycky mi říkala tvoje matička, která má bohatství, ta že bude tvá.
6.Z bohatého statku kočáry jedou, bohatí snoubenci k oltáři jedou.
7.A z chodobné chýže družky, mládenci, vynášejí rakev s kyticí, věnci.
8.když přijela svatba blíže kostela a rakev s Aničkou byla spuštěna.
9.Tu přišel ke hrobu její miláček, v jedné ruce držel bílý šáteček.
10.Kde, ach, kde, ach , kde je moje Anička, v tom zazněla rána a krev vytryskla.
11.Z toho rodičové příklad si vemte a chudobným dívkám v lásce nebraňte.
32./ Zelená se věnec
1.Zelená se věnec na hrobě milého
ach, škoda, přeškoda jest věku mladého.
2.To májové kvítí, to překrásně kvete,
škoda mého mládí na tom marném světě.
3.Uschla jarní tráva na louce zelené,
kam se mi podělo mé srdéčko věrné.
4.Počal jsem milovati, musel jsem nechati,
musel svou hlavinku v chladný hrob složiti.
5.Jedné tiché noci, když měsíček svítil,
pěšinkou šlapanou k ní přicházel kdosi.
6.Vstaň, má milá, otevř mně, neb nemám pokoje,
v tom tmavém hrobě teskno mně po tobě.
7.Na třetí den ráno zvony krásně zněly,
bledolící děvu v hladinký hrob kladli.
8.Neb zemřela hořem pro svého milého,
ach, škoda, přeškoda věku tak mladého.
33./ když jsem šel cestečku
1.když jsem šel cestečku k lipníku, viděl jsem svoju milu pod lipku.
Nanynka falešná na mne nehleděla pro lásku falešnu.
2.když jsi ty zapomněl na matku, já také zapomenu na lávku,
na které jsme stáli a se milovali při jasném měsíčku.
3.když jsi ty zapomněl na otce, to já také zapomenu na chlapce,
na tebe, synečku, švarný šohaječku, na tebe dokonce.
4.když jsi ty zapomněl na bratra, to já také zapomenu na vrata,
při kterých jsme stáli a se milovali od večera do rána.
5.když jsi ty zapomněl na sestru, to já také zapomenu na cestu,
v které jsme se sešli, dvě jablíčka nesli v šátečku červeném.
34./ Šel sedlák do lesa
Šel sedlák do lesa, vysral se v lese, vzal to do klobouka přinis to selce.
Selka myslela, že su to huby, dala to na brutfaň fuk s tým do truby.
35./ Žáden něví, neuvěří
Žáden něví, neuvěří, jak se ševci myju. Strčo hlavu do putenky, do řiti jim vodu leju.
36./ Sedlačisko /složil p.Jan Bílek, řem.č.189/
1.A když bylo sedm týdní na post, sedlačisko táhne koňa za chvost,
krávu za rohy, robu za nohy, pane Bože, odpusť.
2.A když bylo o veliké noci, sedlák přišel k hoferovi v noci.
Buří na dveří, bratře, otevř mi, zaluž mi s penězi.
Zaluž mi slámu, budu ti pást krávu, bo je se mnu zle.
3.A když bylo o svatém Duše, sedlačisko v nohavicích kuše,
chodí po dvoře, bije po jedné, lebo je s ním zle.
4.A když bylo o svatém Janě, sedlačisko sobě sena nažně,
chodí po polu, praví, chvála Bohu, už je se mnu dobře.
5.A když bylo o svaté Anně, sedlák sobě aji žita nažně.
žita namlátí, napeče koláčí, pane Bože, už je se mnu dobře.
6.A když bylo o svatým Michale, sedlák má též hrušky na povale,
chodí po hůře hnilky přebíře, pane Bože, jak je mi též dobře.
7.A když bylo o svatým Martině, sedlák zabije tři, čtyři svině,
maso v konímě, šperka v komoře, pane Bože, jak je mi též dobře.
37./ U Tebe je darů dosti /Zpívalo se po svatební hostině/
U Tebe je darů dosti Pane, hojnost nad hojnosti.
Poněvadž jsi všechny věci z ničeho ráčil stvořiti a tak dobře učiniti.
38./ Todom, todom
1.Todom, todom, todom, celý deň tě hledom,
celý deň tě hedom, todom, todom, todom.
2.Tatoňu, tatinu, choďtě už do domu,
choďtě už domu, todom, todom, todom.
3.Pálenky něpijte, maměnky něbijtě,
maměnky něbijtě, todom, todom, todom.
39./ Dobru noc
1.Dobru noc ti vinšuju marný světe.
Dobru noc ti vinšuju vzdálím se tě.
Opustím tě, i tvu čest, stříbro, zlato, co v něm jest,
Ježíš nad to dražší jest.
2.Dobru noc, ó, zelená zemská trávo,
dobru noc, vy kvítkové, zahrad kráso.
Již vidím, co člověk jest, že jen květ a tráva jest,
Ježíš sám na věky jest.
3.Dobru noc, o slunečko, poberu se, s vámi
hvězdy, měsíčku, rozžehnám se.
Jdu do tmavé krajiny, do hrobu do doliny,
dá mně Ježíš lepší dny.
4.Dobru noc, ó, ty kráso mého těla,
šaty, perly, prsteny již docela.
Vás zdejším zanechávám, v prach tělo své ukládám,
duši Kristu oddávám.
5.Dobru noc, ó, muziko, marná libost,
smrt mne vzala do tance až na věčnost.
Již jsem do kola přišel, z něhož žádný nevyšel,
Ježíš je má mysel.
6.Dobru noc, kamarádi moji milí,
kteří stě se mnu rádi přebývali.
Kamaradstvo s červami, začnu i se žábami,
Ježíši, duši přijmi!