1299 – 1700

1388

Hanko Frýdlant přijímá v léno pro sebe a sirotky bratra svého oppidum Friedberg /Místek/ a lesy, které k témuž městečku náležejí a kteréž slují lesy frýdberské – nynější „Místečák“ vesnici Swenser-Sviadnov a pustou vesnici Swerwemsdorf, nynější Metylovice a pustou vesnici Quittendort-Hodoňovice.
Tedy v roce 1388 byla naše vesnice připojena k lénu Frýdlantskému. Před tím v roce 1359 patřila k panství Hukvaldskému. Musela tedy býti ves naše buď veřejnými nepokoji nebo vpádem nepřátel rozbořena a spustošena.
Nyní nastává mezera v dějinách Metylovic asi 50 let a teprve v roce

1437

Za krále Sigmunda se objevuje . Král Sigmund v jeho 50.roce uherského, 27.římského, 17.českého a 4.roce císařského panování totiž 25.února 1437 na den apoštola Matouše v Praze dává své zboží do zástavy Čapkovi ze San za to, že přidal se v odboji po porážce u Lipan k němu. V listině je vyjmenováno více vsí a mezi mini jsou také METYLOVICE.

1439

Za dva roky pak nato, listinou ze dne 29.března 1439 danou na hradě Hukvaldech /Acta et skripta Hochwald/ /Castrorum Hukvald/ na neděli pak novou obnovuje Čapek ze San, pán na hradě Hukvaldech /Castrorum Hukvald/ a potvrzuje rychtáři obce Motylovic Velikovi dle staré, ale již zničené listiny jemu náležející práva.
Dává mu dědičně v majetek rychtu se dvěma volnými lány a třemi dělníky, má bráti užitek z krčmy /Rutscham, tabernam/, jednoho kováře, pekaře, řezníka, ševce, má pobírati třetí peníz ze soudních pokud vyjímaje podvod, vraždu, žhářství, které si Čapek sám ponechává. Bere příjmy z mlýnu o jednom složení na břehu větší Ostravice. Má právo honební a lovecké na veškerou zvěř a taktéž právo rybolovu.
Za to jsou rychtář a jeho nástupcové povinni jedním dělníkem /clava, cam buča/, 2 nebo 3 dni na mostě pevnosti na zavoláni pracovati a vedle toho vykonávati služby, které také ostatní rychtáři povinni vykonávati jsou. Obyvatelé vesnice Metylovic mají dovolávati se svého  práva až v městečku Brušperku /Oppido Brunsperk, Braunsberg/.

Svědkové: Pasyon Urbanovitz Hradu Hukvaldů, Jan z Kateřinic, Katerdorf, Pavel z Kateřinic, Jakub z Rybí, Anders Z Trnávky /Anders von Frnavia/ a dělníci Martin Kabát, Jan Rzeglo, Lain z Kozlovitz.

1567

Celých 100 let nemáme ničeho ve zprávách o Metylovicích /aspoň pisateli není známo/, až teprve v roce 1567. 20.dubna na neděli Jubilate potvrzuje biskup Vilém na zámku Kroměříži listinou vydanou prostřednictvím hukvaldského hejtmana pana Jaroše Sitakovského z Perkova metylovického fojta Thomase v jeho právech i tři k témuž fojtství náležející sedláky odkupuje, osvobozuje fojta od povinnosti vypraviti jednoho muže vyzbrojeného i s koněm, dává mu do volného užití 1 a ½ lánu polí směrem ku Lhotce a 2 a1/2 lánu směrem k Frýdlantu, jednoho mlýnu o jednom složení bez poplatků a konečně jedné pily za činži o svatém Janě za 30 grošů bílých.
Naproti tomu má fojt právo spravovati úřad rychtářský, daně a poplatky /činži/ vybírati a odváděti a každoročně vpraviti fůru na ryby k ostravským nebo kelčským rybníkům.

1612

Správný obraz o poměrech v tehdejších dobách podává nám starý pergamen z roku 1612 za vlády arcibiskupa knížete z Dietrichsteinů.
Pergamen psán je pěknou češtinou o mnoho správnější než jakou můžeme číst na druhé listině vydané o celých 100 let později – z roku 1705. Je uschován v městském museu místeckém.
Pergamen vyzvednut byl a vzat do úschovy pány dvěma Přecechtělem, lékařem v Místku a Linhartem, profesorem na gymnasiu též v Místku.
Podávám zde doslovný opis listiny na pravém pergamenu psaném krásným písmem:

Ve jméno Nejsvětější a nerozdílné Trojice Boha Otce Syna i Ducha Svatého Amen. My František z Boží milosti Svatého Římského kostela tytule svatého Silvestra kardinál z Dyetrychsteyna biskup olomuczky, kníže, královské české kaple hrabě, jeho královské Milosti uherského a českého krále království a zemí dědičných protektor.
Na věčné a budoucí časy známo činíme tímto listem naším, wssechniem wuobec a zvláště kdež náleží, že jsou před nás předstoupili robotný fojt, starší a všecka obec dědiny Metylovic, lidé poddaní ku panství Hukvaldskýmu, přináležející věrní milí. Poníženě nás prosíce, abychom prohlídnouce k jejich chudobě a nouzi, zvláště v tyto těžké časy jim níže psanou milost a lásku učinili a pro budoucí bezpečnost tímto listem naším vysadili a nadali.
Když My jak z přirozené naší k chudým lidem náklonnosti tak prohlídajíce k snížené jejich prosbě, aby budoucně a dáleji pod Námi a budoucími biskupy olomouckými tím lépe živnosti své provozovati a povinnosti Nám i zemi naležity vykonávati mohly, tuto v níže psaných artikulích obsaženou milost na budoucí časy jim Metylovským, nynějším i budoucím činíme.
Předně jakož jsou bývali povinni ti, kteříž koní neměli na řece naší slové Neladná, když se koliv jim poručilo ryby loviti a též ryby ti kteří koně z nich chovají na zámek náš Hukvaldský přivážeti, od čehož předkové naší slavné paměti upustili  jim předepsanou řečku i s těmi povinnostmi v roční plat uvedli, tak že z té řečky a za ty povinnosti každoročně do důchodův našich devět zlatých dávají, toho My při tom zuostati a platu zcela a zouplna zanecháváme.
Druhé jsou též Metylovští povinni byli dvůr neboližto folvark kozlovsky orati a zdělávati i louku při témž dvoře obdělávati za kteroužto robotu, aby jí prosti byli, uvolili se každoročně dvaceti zlatých čísla moravského dávati jakož jsou tak dávali a dávají, toho též při témž způsobu pozustavujeme a je aby k témuž dvoru tak jakž se nadpisuje orbou a děláním, jako ani dotčené louky klizením povinni nebyli, je odseče a budoucích našich biskupův olomouckých osvobozujeme a prázdna činíme.
Však na tento nížepsaný způsob, že jsou se mimo vyš dotčený plat z té řeky devět zlatých a za ty roboty dvoru kozlovského dvaceti zlatých každoročně vycházející podvolili ještě jedenácti zlatých čísla vejš psaného dávati, tak aby toho všeho v jedné sumě čtyřiceti zlatých  za jeden zlatý třiceti groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc učinilo, kteroužto sumu do důchodův našich každoročně polovici o svatém Jiří a druhou polovici o svatém Václavě zcela odvozovati mají.
K tomu povinni budou, což jsou i předešlé činili, obory, kterouž pod zámkem naším Hukvaldy máme padesáte mesel a více neb méně, jak který rok potřeba káže opravovati a dělati a v též oboře trávu seci, usušiti a do kop pro zvěř shrábati.
I tem šedesátečtyři špalky nebo klady pro pilu swiedniovskou svésti každoročně mají a povinni budou. Též uhlí milírského do kovárny na zámek náš Hukvaldy, což se kolivěk ku potřebě téhož zámku našeho na palivu přivážeti  bez odpornosti povinni jsou ano i dobrovolně se podvolili což jsou i předešle volně činili.
Též povinni budou k skotu valašskému v mově od Ge.V.K.Msti zaraženému louku za Kunčicemi na šíř jednoho lánu  a na dýl čtrnácte čtvrtí, jakž jim vyměřena jest sami séci, usušiti a seno do stodoly svésti a skliditi.
Podle čehož také všelijaké poplatky do duchodův  našich  povinné peněžité i jiné, tolikéž vína našeho šenkování, jakož jsou i předešle podle jiných vykonávali, podobně vykonávati, budoucně povinni budou. Při kterýchžto všechněch vypsaných peněžitých platech a dělných robotách my svrchu položený František kardynal biskup olomoucký, je fojta starší a všecku obec dědiny Metylovic nynější i budoucí od sebe a budoucích našich biskupů olomouckých zcela a ůplně pozůstavujeme, a aby mimo to jakž se nadpisuje v nic víceji od Nás i budoucích našich biskupův olomouckých oni metylovští nynější i budoucí potahováni a nuceni nebyli kromě robot k stavení vedle obyčeje a řádu země jimiž každý poddaný pánům svým povinnem je tomu konečně chceme a to ustanovujeme.
Což oni Metylovští vděčně přijmouce povinné v tomto nadání zejména obsažené platy a povinnosti s tím lepší hotovostí vykonávati mají a povinní budou. Toho pro jistotu a pevnější zdrženi davši My list tento na pergamenu vepsati, v něm jsme se vlastní rukou podepsali a k němu pečeť naši větší s jistým naším vědomím přivěsiti poručiti račili. Jehož jest datum na zámku našem Kroměříži ve středu  po neděli Jubilate tj. šestnáctého dne měsíce máje Leta paně tisicího šestistého dvanáctého počítajíc

Ka Dytrychstein archiv
Sek: Laube Vice
And.Posthumowicz
Secretarius

Na rubu listiny stojí psáno:
Jeho vysoce knížecí Milostpan pan náš milostivý Vaši tuto nadání Metylovským poddaným svým k ponížené prosbě jejich prosbě zase navracovati a jich při něm zcela a zouplna pozustavovati na ten způsob, aby se vedle něho poslušně i jinačeji k G.V.K Msti jak se na věrné poddané náleží chovali. Jestli pak by se proti tomu čeho dopustili tedy se s jím jsou se nyní potkati měli, potom by se potkali
Decretum e cancellaria principis
Ultima Xmbris 1612

Andreas V.Posthumovicz

Secretarius

1653

V roce 1653 10.listopadu vysvěcen byl bisk.Gobbarem zdejší chrám.

1657

V tomto roce potvrdil arcivévoda Leopold Vilém listem daným ve Vídni dne 21.února 1657 /potvrzení kapituly ze dne 8.června t.r./ výsady dané metylovickým kardinálem Dietrichsteinem výnosem vydaným na zámku Kroměříži ve středu po neděli Jubilate, t.j. dne 16.května 1612, jehož obsah úplný jest napsán na stránce předcházející.

1665

Až do roku 1665 přifařeni byli metylovičtí do Místku. V tomto roce ale bylo dovoleno listem vydaným na Hukvaldech dne 23.listopadu arcibiskupem Karlem z Lichtenšteinů obyvatelům obcí: Frýdlantu, Ostravice, Čeladné, Pstruží a Metylovic povolení zříditi místo vlastního faráře svým nákladem, vystavěti na své útraty faru ve Frýdlantě, ze svého majetku přepustiti pozemek faráři k používání a jemu také ze svých prostředků dávati a poskytovati odměnu za vykonávání svého úřadu peněžitou  i  v naturáliích. Listina ta byla v přítomnosti biskupa, správce /regenta/ biskupského panství Jana Náklade Reiter, Hornberga, ostravského děkana, Jiřího /Georg/ Kaveldia /Kaveldius/ a místeckého faráře Pavla Nolanského, vyhotovena a pečetí města Příbora opatřena.

Komentáře jsou zavřeny.