Kronika obce Metylovice

O metylovských kronikách

Již více než 7. století uplynulo od sepsání listiny, na které se poprvé roku 1299 objevilo jméno naší obce Metylovice. Mnohý z Vás se určitě zamyslí nad otázkami: Jaká byla naše vesnice v průběhu oněch  století? Kdy nabyla dnešní podoby? Kdo se v minulosti nejvíce zasloužil o její rozvoj? Šlo by klást i množství dalších a dalších otázek. Odpovědi nejsou vždy jednoduché. Musíme se smířit s tím, že mnohé události doslova skončily v propadlišti dějin.Některá fakta najdeme v knihách, pojednávajících o historii našeho regionu, často se však musíme také začíst do záznamů v archívních fondech nebo do zápisů v obecní kronice.
Kdo by však čekal v kronikách neskutečná překvapení, neuvěřitelné dávné skandály čí podobné „vychytávky“ bude asi hodně zklamán.

Obec Metylovice začala vést svou kroniku „Pamětní knihu“ až v roce 1924 na základě zákona „O pamětních knihách  obecních“ z roku 1920. Všechny záznamy o dění v obci, ve státě i ve světě jsou až do roku 1928 psány úhledným prvorepublikovým rukopisem do dvou velkých knih rozměru 40 x 25 cm opatřených těžkými, tvrdými červenými deskami s nápisem „Pamětní kniha obce Metylovice“.

Prvním kronikářem byl metylovský učitel  Josef Müller.  Narozen 1888 v Příboře, zemřel v roce 1935. Jeho urna s popelem je uložená v kolumbáriu hřbitova v Příboře, na metylovském hřbitově má jeho rodina symbolický hrob. Již z výčtu funkcí, které uvádí je zřejmé, že se jednalo o velmi činorodého a aktivního člověka. Starosta Sokola a Družstva pro postavení  Sokolovny,  cvičitel sokolského dorostu,  člen vzdělávacího sboru sokolského, delegát do okrsku a župy,  vzdělavatel hasičů,  předseda osvětové komise,  předseda knihovní rady,  člen obecního zastupitelstva a místní školní rady,  jednatel  Vodního družstva,  důvěrník Okresní péče o mládež, kronikář obecní,  sokolský a hasičský.
V této kronice, která čítá 373 stran, popsal kronikář zejména historickou minulost obce od prvopočátků do konce roku 1923. Kniha má 3 krásné celostránkové ilustrace a 8 drobnějších obrázků, vše akvarely. Tento vzdělanec zachytil zpětně celou řadu údajů ze starších dob metylovské obce, mnohé asi převzal od předchozích kronikářů z regionu, až po svou současnost. Nejvíce však čerpal asi z místní Farní kroniky a Školní kroniky. Josef Müller byl opravdovým a nadšeným vlastencem. Měl velký rozhled. Rád popisoval spolkový život v obci, činnost ochotnických divadel, problémy sociálního charakteru, politický vývoj a další. Byl výborný malíř (obraz v kostele, opona divadla v Sokolovně). V této kronice je překvapivě uprostřed knihy zachyceno i 39 písní starodávných, jež se v Metylovicích kdys zpívaly, jak zní doslovný přepis. Písně sebrala k milé pamětí všech spoluobčanů metylovská  učitelka paní Štěpánka Bílková (1899 – 1978). Tyto písně, některé i s notovým zápisem  byly dopsány do kroniky v roce 1932 a tedy pravděpodobně z několikaletým zpožděním (?)
Kronikář Josef Müller psal i 2. knihu opět pod  názvem Pamětní kniha obce Metylovice. V ní chronologicky zpracovává  období od roku 1924. Bohužel jeho poslední zápis v této kronice končí překvapivě již 31. březnem 1928.  Tato kniha má 91 stran a je bez ilustrací. Josef Müller umírá pravděpodobně nešťastný na jaře roku 1935 ve věku 47 let. Jen pro dokreslení  o 24  let později píše následující kronikář Jaroslav Ščerba o Josefu Müllerovi mimo jiné tato slova: „Byl to člověk skromný, protože vyrostl v chudobě, která ho provázela až do mužných let. Že to byl muž pracovitý, obětavý, dokazuje jeho činnost ve veřejném životě. Byl to člověk nejen pracovitý, ale i sociálně a citově založen. Byl vynikajícím malířem. Pomáhal všem občanům, kteří ho požádali o finanční podporu, také však sám poskytl podporu těm, kteří byli sociálně slabší. Bohužel, že jeho práce i dobré jeho srdce,  sklidilo nevděk. To právě přivedlo učitele Műllera  do veliké duševní deprese, která přivodila jeho náhlou smrt „ Dá se říct, že smrt pana Josefa Müllera je zahalena určitou rouškou tajemství.
Dle tvrzení odborníků mají obě Müllerovy kroniky velmi vysokou úroveň a jsou hodnoceny jako jedny z nejlepších na okrese.

Od roku 1928 tedy kronika zůstala bez povšimnutí. 

Ještě v  roce 1931 na zakázku tehdejšího Okresního vlastivědného ústavu v Místku (dnes Státní okresní archív F-M) sepisuji Josef Müller, Štěpánka Bílková, Jan Bílek a Jan Cyril Bílek rukopis Monografie Metylovic, jež čítá 146 rukou psaných stran. Tato monografie výrazně čerpá právě z obou dílů Obecní kroniky.
Třicátá léta jsou bohužel hluchým místem ve sledování osudů obce. Částečně  je vyplňuje Sokolská kronika, která sleduje i společensko-politické události. Tu také  vedl Josef Müller a od 30. let p. učitelka Štěpánka Bílková.

Až  v roce 1946 člen Místního národního výboru a jeho pozdější předseda František Šimek udělal několik poznámek, avšak tragická smrt  na šachtě mu vyrazila pero z ruky, takže je nestačil zpracovat do podoby kronikářského zápisu. Poté se až do roku 1952 obecní  kronika vůbec nevedla.

V srpnu 1952 se stává kronikářem nový řídící učitel na Základní škole v Metylovicích  pan Jaroslav Ščerba. Píše do třetí knihy pod názvem Obecní kronika. Její podtitul je shodný jako u předchozích kronik: Paměti obce Metylovice. Je bez ilustrací. Ač přišel z Prostředních Bludovic, zpětně formou retrospektivního zápisu na základě výpovědí pamětníků a studia dobových materiálů zpracoval období okupace a život v protektorátu.
Kvalitně popsal i  významný podíl metylovských občanů v boji s fašistickým nepřítelem.
Dále ještě zpětně zpracoval roky 1946 až 1951. Od roku 1952 do roku 1987 je kronika opět každoročně chronologicky doplňována o aktuální zápisy. Jeho příspěvky do kroniky jsou však poplatné době budování socialismu ve které žil.  To se projevilo i v tendenčních zápisech při hodnocení převážně politické situace doma i ve světě.

Jaroslav Ščerba měl velký vliv na kulturní, osvětový a společenský život obce. Tam odvedl opravdu velký kus práce. Tento osobitý učitel zůstává  stále ještě v živé pamětí mnoha svých žáků, nyní již spíše střední čí starší generace metylovských občanů.
V roce 1984 končí svou 34-létou dráhu obecního kronikáře i Jaroslav Ščerba. Svůj život dožívá ve Frýdlantě n. O.  Zemřel v roce 1986. Dožil se 73 let.

V psaní  kroniky Metylovic pokračuje z pověření Městského národního výboru ve Frýdlantě n. O. okrskový kronikář města Frýdlantu n. O. pan František Kudělka. Kroniku začíná psát ve věku 79 let. Stačil zapsat pouze roky 1985-1987. Po jeho smrti zůstaly stránky metylovské kroniky prázdné.
Po dezintegraci Metylovic od Frýdlantu v roce 1990 byla kronika vrácena obci a její listy se začaly opět pomalu zaplňovat. Od roku 1990  byla vedením obecní kroniky pověřena metylovská rodačka a obyvatelka paní Marie Bártková — nyní důchodkyně. Zpětné retrospektivně zapsané údaje z let 1988-1989 jsou občas kusé a neúplné, tak, jak ji je byli dotazovaní ochotni sdělit. Od roku 1990 jsou zápisy každoročně zaznamenávány.

Nyní se píše do čtvrté knihy s názvem Obecní kronika. Zachycuje historicky velmi významnou dobu s řadou  změn v oblasti politické, hospodářské, společenské a kulturní v celé naší republice, i v obci samotné. Tuto kroniku vede paní Bártková velmi svědomitě až  do dnešních dnů.
Kronikářka, již není při své práci, při zobrazování pestrostí detailů života své obce nikterak politicky usměrňována. Snaží se zapisovat události pravdivě, věrně a věcně. Může však popisovat skutečnosti dle svého vidění světa. O to náročnější je to úkol.

Ještě krátká zmínka o kronikách metylovských spolků.
Pro připomenutí; dávněji, hlavně v 1.polovině 20. století  bylo psaní  kronik v naší obci spíše běžnou záležitosti. V Metylovicích v minulosti  psal kroniku snad každý spolek. Několik objemných kronik mají Sokoli, hasiči, volejbalisté a další. Málokdo ví, že existuje i kronika Šibřinek. Velmi cenná je i Farní kronika a Školní kroniky. Čas však bohužel pracuje proti a tak spíše dochází ke ztrátám. Například čtvrtá kniha Školní kroniky v bouřlivých létech 1989 čí 1990 zmizela a není k nalezení. Zcela schází kroniky významné předválečné organizace Orel.

Zvláštním, velmi zajímavým  fenoménem je rodinná kronika začleněná do místního obecního prostředí tzv. „Eliášova kronika“, obohacena o spoustu dobových fotografií.
Všechny známé kroniky jak obecní, tak i spolkové v počtu 17, byly vystaveny v dubnu 2009 v rámci kulturně vzdělávacího pořadu „Objevujeme kroniky Metylovic“, který pořádala v kinosále Sokolovny Tělocvičná jednota Sokol.

Účelem kronik je zachovat místní dějiny pro poučení budoucích. Poznat minulost je důležité, přemýšlet o budoucnosti je nezbytné. Přejme proto naší obci do dalších desetiletí její existence mnoho radostných událostí a pracovité obyvatele, jež budou mít svou obec rádi a aktivní činností budou přispívat k jejímu dalšímu rozvoji.

Milan Hajdušek