1949
Úvod : Zatímco ze západu neustále v jejich rozhlase padaly na naši vlast a náš lid jedovaté sliny, náš lid se pustil s plnou chutí a vervou do budování naší lidově-demokratické vlasti. Náš stát hodně přispíval finančně na různé stavební akce, které byly plánovány a které zlepšovaly nejen vzhled našich obcí, ale hlavně ulehčoval i život našich občanů. Také v naší obci se začalo více stavět. Zásobování naší obce bylo plynulé. Na lístky bylo dostatek všech potravin a také v průmyslových prodejnách bylo dostatek zboží. V Kunčicích u Ostravy se začalo s budováním velkých železáren, které se budou jmenovat Nová huť Klementa Gottwalda. Patronát nad touto stavbou gigantických rozměrů si vzal Československý svaz mládeže. Na této stavbě pracovala mládež nejen z celé naší republiky, ale i z mnohých cizích – i kapitalistických států. Toto velké budování bylo umožněno znárodněním těžkého průmyslu. Také naši občané sami na sobě poznali růst životní úrovně. Sami se přesvědčovali o výhodách nového řádu, kdy sám lid převzal otěže vlády do svých rukou, do nichž převzal také veškerou vládu i rozhodování o věcech nám prospěšných.
Školství
V roce 1948-49 byla naše škola pětitřídní s plným obsazením učitelů. Navštěvovalo ji celkem 130 dětí – 66 chlapců a 64 děvčat. V tomto školním roce působilo na škole 5 učitelů, kteří vyučovali v těchto třídách.
I.tř.: Josef Karlický, učitel
II.tř.: Lidmila Műllerová, ředitelka školy
III.tř.: Štěpánka Bílková, učitelka
IV.tř.: Frant.Ryšávka, učitel
V.tř.: Květoslav Horák, učitel
V letošním roce se začalo také jednat o generální opravě celé školní budovy. Ta je totiž zastaralá, vždyť svému účelu slouží již 90 let. Omítka je obyčejná a hodně oprýskaná. Úzká okna propouští do tříd jen málo světla. Podlahy na chodbách, stejně jako schodiště je dřevěné a hodně prošlapané. Žáci se převlékají ve třídách, což hlavně v deštivém období na hygieně nepřidá. Stejně tak i záchody, které nejsou splachovací a žumpa je pod nimi, na estetice, na čichovém dojmu hned při vstupu do budovy jsou zarážející.
Místní národní výbor projednal tento stav na svých zasedáních a také rozhodl o provádění celkové opravy školní budovy. Vytvořil pro tuto práci zvláštní komisi, která se vydala k jednání na Okresní národní výbor v Místku, aby tuto záležitost projednala na vyšší úrovni. Výsledek jednání byl, že se v letošním roce s přestavbou již nezačne. Není ji totiž možné ani dodatečně zařadit do plánu a tudíž není na ni také finanční úhrada. Zařazení do plánů a tím i potřebné finance byly přislíbeny pro příští rok.
Do I.třídy byla zakoupena z rozpočtu MNV listová moderní tabule, která značně ulehčí práci učitelů, hlavně při samostatných pracích žáků. Celková práce se ve škole dařila. Učitelé vyučovali podle nových vyučovacích osnov, které předpokládají větší spojení školy se životem, kdy spojení teorie s praxí. Školní děti spolu se svými učiteli nacvičily četné kulturní vložky k oslavám státních státků a k jiným slavnostním příležitostem. Nacvičily a sehrály také jedno divadlo pod vedením učitelky Štěpánky Bílkové.
Práce MNV:
Předsedou Místního národního výboru byl s.František Šimek. Je to neobyčejně obětavý funkcionář, který tuto funkci vykonává při svém zaměstnání. Je zaměstnán jako horník. Tajemníkem je také osvědčený dlouholetý funkcionář Ondřej Lepík. Pokladníkem je zkušený Jan Bílek, čp.2. Jako pracovní administrativní síla pro zásobování občanů je Ludmila Míčková, která také vydává potravinové lístky a odběrní poukazy. Na MNV tedy pracují poctiví a osvědčení funkcionáři.
Před MNV stály dvě důležité práce. Byla to práce na novém hřbitově a druhá stavba: obecní vodovod. Obě tyto práce už hodně pokročily. Mohlo se tak stát díky pochopení občanů, kteří v rámci pracovní povinnosti a na výzvy místní organizace Komunistické strany Československa a Místního národního výboru, chodili pravidelně pomáhat na těchto důležitých pracích, většinou brigádnicky a zdarma. Hřbitov již dostává svou budoucí podobu. Půda byla zorána a pečlivě připravena k osetí zahradní trávou. Kolem hřbitova vyrůstá kamenná podezdívka a sloupy pro příští plot. Na této práci hodně pracovali zedníci Karel Rohel a Václav Busek. Karel Rohel je vedoucím pohostinství v Sokolovně a Václav Busek je zaměstnanec Stolářství ve Frýdlantě n.Ostr. Oba tuto práci konají mimo své zaměstnání. Provádějí ji dobře a zodpovědně. Také okolo hřbitova byly vysázeny okrasné stromy – stříbrné smrčky a tisy. Pro hřbitov byl vybrán opravdu pěkný pozemek, velmi vhodný a přístupný. Leží se středu obce a bude skutečnou okrasou celé naší obce. Zatím se pohřbívá stále na starém hřbitově.
Také stavba celoobecního vodovodu zdárně pokračuje. Na Herotově louce se buduje vodojem, do kterého jsou zachycovány prameny z Čupku. Tyto prameny mají příkon přes 1litr za vteřinu. Nevysýchají ani za parného léta, ani za sucha, jaké bylo například v r. 1947. Jsou to prameny stálé a zaručují dostatečné zásobování dobrou pitnou vodou do domácností v naší obci. Nestačí sice zásobit celou obec, ale větší část obce postačí. Hlavní potrubí je již z největší části hotovo. Práci na tomto potrubí vedli zdejší občané Albín Fojtík a Jan Liberda, zvaný Mohelníček. Opět zde velkou práci odvedli naši občané, kteří uposlechli častých výzev v místním rozhlase a ochotně se zapojovali do práce. Byli si vědomi, že brzké dokončení vodovodu značně ulehčí jejich práci i celkový život. Odpracovali hodně hodin, z nichž většinou bezplatně. Přípojky ke svým domácnostem si kopali sami majitelé rodinných domků. Počítá se s tím, že voda do domků bude připojena a poteče již koncem r. 1950 nebo začátkem roku 1951.
Přes veškeré starosti, které měl MNV s těmito stavbami, to je se školou, hřbitovem a vodovodem, nezapomínal ani na opravu obecních cest. Veškeré cesty byly ještě prašné a tak potřebovaly stálou údržbu. Nejdůležitější opravy byly provedeny na obecní cestě v Pasekách, kde si občané vyčistili odpadní příkopy a vyspravili výtluky. Národní výbor jim k tomu poskytl materiál. Pracovní síly si obstarali občané sami. Stejně tak byla opravena obecní cesta na dolním konci a na Baděnovice. Také příjezdové cesty na Pajurkovice a Čupovice prodělaly podobnou reparaturu. Velmi pěkně byla také opravena cesta k novému hřbitovu. Ve výhledu je také obstarat na všechny cesty i obecní asfaltový povrch.
Je třeba také podotknout, že svou důležitou roli zde sehrál i místní rozhlas. Nejen, že upozorňoval občany na důležité zprávy z Místního národního výrobu, ale také oznamoval, v kterém úseku a na které práci je zapotřebí pracovní síly. Občané rozhlas bedlivě poslouchali a na jeho výzvy se jich vždy sešlo dostatečné množství, aby práce byly zdolány. Hlasatelem byl Rudolf Konečný, pokladním místní kampeličky, který veškeré zprávy ohlašoval přesně a srozumitelně. Z dosavadní praxe lze předpokládat, že plán, který si stanovil obnovený Národní výbor pro zlepšení vzhledu obce a pro příjemnější život občanů, bude splněn.
Kožařství
Naše lidově-demokratická republika usiluje o omezení soukromo-kapitalistického živlu. Proto také byl vydán zákon, kterým se znárodňují všechny podniky, které zaměstnávají více než 50 zaměstnanců. Usiluje rovněž o to, aby podniky do 50.zaměstnanců se sdružovaly do širších kolektivů se společným vedením, do družstevní výroby a družstevního hospodářství. Obdobně je tomu i v zemědělství, kde zemědělci, kteří vlastní více než 50ha zemědělské půdy, nadbytečná půda přechází buď ke státním statkům, nebo je rozdělena mezi bezzemky nebo mezi jednotná zemědělská družstva, která se v nynější době zakládají.
U nás v Metylovicích tyto případy nebyly. Bylo tu však mnoho kožařských rodinných živností, kde pracovali většinou rodinní příslušníci. Jen tři podniky byly větší, které zaměstnávaly i menší počet námezdních dělníků /do 10.dělníků/. Jednotliví živnostníci jednak vydělávali kůže a jednak z přídělů kůže vyráběli hotové výrobky, převážně biče. Ale také i pásky ke kalhotám, kabelky, rukavice, míče a jiné kožené výrobky. Můžeme říci, že metylovští řemenáři obchodovali s těmito výrobky s celým světem /Čína, Itálie atd./.
Kožaři, jak se těmto našim živnostníkům říkalo, dostali v červnu roku 1949 poslední příděl kůží. Do 1.listopadu 1949 mohli volně pracovat ze svých zásob. V červnu 1949 byla u nás založena pobočka kožařského družstva Gala, které mělo vedení v Palkovicích a ředitelství mělo sídlo v Šumperku. Centrum našeho družstva Galy bylo u Silvestra Bílka, kde byly největší dílny a který byl v r. 1948 znárodněn pro zatajení většího množství surovin. Do tohoto družstva vstoupili téměř všichni zdejší kožaři, kteří zde také pracovali. Zde, u Silvestra, jak se všeobecně říkalo, bylo zaměstnáno hodně zdejších občanů, i ženy. Jako poslední vstoupili do družstva Václav a Vojtěch Šigutovi. Šéfem dílen byl jmenován cizí občan, jménem Raus, zahraniční voják. Brzo však byly zjištěny značné nesrovnalosti finančního rázu. Raus byl zajištěn a ve vazbě spáchal sebevraždu. Po něm se stal vedoucím Kindl, který byl také vedoucím Galy v Palkovicích. Ten však kožařské práci nerozuměl a také obchodně nebyl na výši. Tím tedy kožařské družstvo začalo u nás upadat. V Gale se již kůže nevydělávaly. Z přídělu kůží, které docházely velmi nepravidelně se dělaly již hotové výrobky, které šly už přímo na trh. V říjnu 1949 museli všichni kožaři a bývalí živnostníci předložit výuční listy ke společné kontrole. Všichni však cítili, že vedení družstva není dobré. Vlivem špatného vedení nebylo dostatek odbytu pro zdejší kožené výrobky a práce stálo ubývalo. Také výdělky byly nízké a v družstvu vládla nespokojenost. Z tohoto důvodu mnoha kožařů z družstva vystoupilo a hledalo si práci jinde, v jiných profesích. A byli to dobrí odborníci a zodpovědní pracovníci, jako například: Mojmír Šigut, který přešel jako řidič autobusu k ČSAD Frýdlant n.Ostr. nebo Lubin Halata, který odešel dělat skladníka do n.p.Norma ve Frýdlantě n.O., kam ještě odešel Antonín Liberda z pod školy nebo Václav Šigut z pavlače a mnozí jiní. Družstvo však jako takové pracovalo ještě dále. Pracovaly zde již povětšině ženy. Jak už bylo řečeno, vlivem špatného vedení nebylo dosti odbytu pro hotové výrobky a práce ubývalo. To vedlo k celkovému úpadku družstva, k značnému rozkladu, ale také k velké pracovní nekázni samotných družstevníků. Družstvo se u nás stále ještě drželo, ale bylo vidět a v letošním roce zvláště cítit, že nedojde-li ke změně ve vedení družstva a to radikálnímu, že spěje k zániku. Byl by to nedobrý konec živnosti, která naši obec proslavila nejen u nás v celém státě, ale můžeme říci i v celém světě.
Spolkový život
Ve spolkovém životě došlo k jakémusi útlumu. V Hasičském sboru stejně jako v Sokolu se scházel jen výbor a to ještě nepravidelně. V obou složkách se necvičilo. V Hasičském sboru byla utvořena takzvaná nouzová četa, složená z místních občanů /ved.pohostinství a růz.podniků-Masna apod./, kteří prodělávali cvičení, aby bylo tak alespoň částečně zajištěna požární bezpečnost v obci. Velitelem této čety byl obětavý hasič František Michalec st. V čele výboru stál Ondřej Lepík, tajemník na MNV, pokladníkem Jan Bílek, čp.2, účetní na MNV. Tito tři drželi jakž takž hasičský sbor při životě. Chyběli zde mladí, kteří by dali sboru život a počáteční činnost.
Poněkud jiná situace byla v tělovýchově. V naší obci byly dříve čtyři tělovýchovné organizace. Byly to: Jednota proletářské tělovýchovy /JPT/, která inklinovala ke Komunistické straně, pak Dělnická tělovýchovná jednota /DTJ/ – sociální demokracie, Orel – lidovci a Sokol – povětšině národně socialistická strana. V dřívějších dobách každá tato složka vyvíjela aktivní činnost. JPT cvičilo v obecním spolu s DTJ, Orel na Čihadle a Sokol ve svém vlastním stánku. Tělovýchova byla tak roztříštěná. Ve snaze dát jí jednotný ráz, byla utvořena společná organizace pod názvem: Jednotná tělovýchovná organizace /JTO/. V čele stála Komunistická strana Československa. Náčelníkem byl Karel Pečinka st. Byl to již starší člověk, ale velmi obětavý a pro tělovýchovu neobyčejně zapálený člověk. Měl značně ztíženou práci v tom, že po roce 1948 – jak již bylo napsáno minule – neobnovily svou práci politické strany a tím zůstala spát i tělovýchova. Ale přesto se mu podařilo dáti dohromady družstvo, které zatím sice nepravidelně, ale přesto se scházelo k cvičením. Kádr tvořili členové Československého svazu mládeže- ČSM, který se stal v obci velmi čilou složkou. Členové se scházeli pravidelně, nacvičovali kromě jiné své práce kulturní pořady, s kterými pak vystupovali i veřejně. Nad touto složkou měla patronát také naše Komunistická strana. Tento svaz si získal značnou oblibu. V jeho středu byla organizována většina mládeže v naší obci. Měla také dobrý zvuk v celém okrese. Jako organizátoři pracovali ve svazu také zdejší učitelé. I po této stránce se tedy- i když pomalu – začala naše obec konsolidovat.
Povaha roku
Rok 1949 byl vcelku hospodářský příznivý. Zima byla celkem mírná. Nebylo hodně sněhu, ale ani silné mrazy. Pouze v únoru klesla teplota na -15°C, celkem dvakrát. Jinak se pohybovala v rozmezí 0°C až -10°C. Konec února byl deštivý. Stejně tak březen. V dubnu bylo teplo, +15°C, také padlo dost deště. Seno, i když červen byl deštivý, se sklidilo dobré. I žně se vydařily. Úroda byla dobrá, u pšenice výnos okolo 20q z hektaru. Podzimní práce však pronásledovalo deštivé a studené počasí. To platí o otavách a bramborách. Podzimní orby a setí obilovin bylo dobré. První sníh napadl v polovině listopadu. Prosinec byl nepřívětivý, vánoce byly na blátě.