1914

Starostou byl pan Jan Kuhejda
Správcem školy pan Petr Bőhm
Duchovním správcem pan farář Mik.Maršálek
Předsedou místní škol.rady

1.ledna 1914 pan učitel Vilém Hurt, který byl přidělen na naši školu dne 1.listopadu 1913, aby vyučoval rozdělenou 6.třídu, tj.7 a 8 škol.rok, byl přeložen 1.ledna 1914 na obecnou školu do Trojanovi a na jeho místo ustanovena slečna Judita Klečková, kandidátka učitelství ve Staříči.
Obecná škola stala se u nás pětitřídní se dvěma pobočkami, ve které se učilo ale podle osnov sedmitřídní školy, tj. první až šestá třída měla po 1.škol.roku až sedmá měla teprve 2 oddělení 1.a 2.
První třídu učil p.Josef Miller, 2.třídu p.Miloslav Dvořáček, III.třídu Frant.Cibulková, IV.třídu děvčat sl.Aurelie Janková, IV.třídu chlapců p.Bohuslav Kolčava, V.třídu p. Petr Bőhm, VI.třídu sl.Judita Klečková.

10.února 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo zvoliti pp.Ondřeje Čupu a Petra Kubalu za revisory účtů obecních, přistoupiti za člena spolku elektrárenského s příspěvkem 10K ročně a za člena spolku hospodářského také s příspěvkem 10K ročně, schváliti rozšíření zdejší 4.třídní obecné školy na 5.třídní, přijati pp.Vlčka a Tajchmana do svazku obce, přikoupiti do obecního hostince 40 židlí z Frenštátu od p.Bernkopa, pí Hajdukové snížiti podporu z 80K na 40K ročně a podlahu v sále obec.hostince srovnati.

Změna dozoru na škole
Dosavadní inspektor školní pan Josef Hubík byl vrácen na své původní působiště do Příbora na učitelský ústav jako profesor a tamější cvičný učitel p.Frant.Knězek ustanoven jako nový škol.dozorce na našem okrese.

16.března 1914 obecní zastupitelstvo usneslo se prodati obecní býky a pověřiti prodejem pp.Josefa Halatu č.14 a Rudolfa Halatu č.146 a koupí nových býků pp.Jana Kuhejdu, starostu a Jana Závodného.
Svěřiti soupis dobytka pp.Frant.Halatovi a Frant.Lepíkovi, panu Karlu Čupovi dáti na stavbu 3 kusy dřeva stavebního, upraviti cestu  na horním konci k obecním pozemkům, vykonati na místě samém prohlídku dne 21.března 1914, tj. v neděli a dovoliti národní jednotě v Metylovicích zříditi na pozemku pana Jana Kuhejdy, starosty u školní zahrady štěpařskou školku a na obecní útraty ji plotem drátěným opatřiti.
     Jak již na jiném místě kroniky poznačeno, čilý odbor Národní jednoty v Metylovicích usnesl se na schůzi v únoru 1914 pořádané za přítomnosti tajemníka Nár.Jed.z Olomouce p.Kubisa, založiti štěpařskou školku na pozemku p.Jana Kuhejdy, u zahrady obec.školy a požádal na schůzi přítomného pana Petra Bőhma, správce školy, který byl dobrým odborníkem jako sadař, aby se akce celé ujal a také opatření pozemku u obecního zastupitelstva podporoval. Což také dotyčný velice ochotně přislíbil a měl z celého podniku radost. Jaké bylo ale překvapení, když pan řídící do schůze obec.zastup. se nedostavil. Obecní zastup.ale přesto usneslo se pozemek opatřit i ohradit drátem, dokonce poskytlo i peníze na zakoupení pláňat a jader. Jádra i pláňata byla objednána – ale pan řídící z dosud nevysvětlené příčiny odmítl- přes svůj slib jakoukoli účast na podniku tom. Tím krásná myšlenka zašla. Jádra i pláňata zasazena byla pak do školní zahrady.

26.března 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo připojiti se k telefonnímu vedení pod tou podmínkou, přistoupí-li Palkovice.
Obecnímu pokladníku p.Janu Závodnému zvýšiti plat na 150K ročně, zpěvákovi na 55K ročně, varhaníkovi na 60K ročně a zakoupiti do sálu obec.hostince jedna kamna a do školy troje kamna z výprodeje železárnách ve Frýdlantě.

Druhým podnikem toho roku Národní jednoty bylo zřízení telefonní hovorny v Metylovicích. Taková průmyslová obec neměla dosud telefonního spojení se světem. Pisatel jak jednatel Národní jednoty v Metyl.sestavil a napsal žádost, která pak potvrzena starostou obce poslána na ředitelství pošt.
Ředitelství vyslalo také do Metylovic úředníka, který se přišel informovat o stavu věci, podal vysvětlení a také zhruba rozpočet na zřízení stanice. Rozpočet činil 3000K. Seč celou akci slibně započatou zmařil běh událostí jak později uvidíme.

6.května 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo poslati ku klasifikaci koní pp.Petra Kubalu a Frant.Svobodu, zříditi nový hřbitov, prodati les obecní p.Vachalovi a upraviti na horním konci cestu ku obecním pozemkům.

Nový hřbitov
Protože dosavadní hřbitov je malý a mezi staveními, pomýšlelo se na zřízení hřbitova nového. Uvažováno o dvou místech, u Sv.Anny anebo na kostelním pozemku za panem Nyklem. Seč nedošlo k ničemu a hřbitov zůstal na tomtéž místě a v témž rozměru jak býval. 

20.července 1914 obecní zastupitelstvo stanovilo poplatek z jedné krávy na 4K30h, vyslalo ku odměření dřeva v prodaném lese pp.Frant.Svobodu a Jos.Halatu, schválilo pobočky při IV.a V.třídě zdejší školy, schválilo opraviti školu a práci zadati pp.Cvičkovi a Šinárkovi z Frýdlantu, doporučilo na uprázdněné místo učitelské p.Milos.Dvořáčka, zdejšího učitele.

Poplatky z místa o pouti
Usneslo se vybírati od kramářů o pouti poplatek a to z 1m3 20haléřů, z kolotoče výše kostela 5K, u obecního hostince 10K a pověřilo vybíráním poplatků p.Frant.Halatu.
Obecnímu sluhovi pořízena čepice, protože týž chodil dosud v civilních šatech.

Dne 22.února 1933
Frant.Kramoliš
Okr.škol.inspektor

Světová válka

     Srbsko vedlo dlouhou a úmornou válku s Tureckem, aby se zbavilo jha, které jej od staletí tísnilo. Válku vedlo šťastně, takže rozšířilo svou državu. Rakousko, které bylo vlastně vykonavatelem vůle Německa a samo ve svých představitelích německé – jinak Rakousko bylo vlastně slovanské, jemuž poroučeli Němci – nerado vidělo, jak malé slovanské Srbsko stává se rozhodujícím činitelem na Balkáně a proto také překážkou Německého výboje na východ a proto zakázalo Srbsku další postup vojsk a aby dodalo důrazu svému slovu, již v roce 1913 nařídilo částečnou mobilizaci soustředěnou u hranic srbských.
     Rakousko dráždilo Srbsko  neustálými vojenskými cvičeními v Bosně a Hercegovině, utlačováním slovanského obyvatelstva v Bosně a Hercegovině, zákazy divadel, schůzí osvětových podniků a posléze zákazem prodeje srbského dobytka do Rakouska, čímž poškodilo Srbsko hospodářsky nesmírně. Napětí rostlo denně.
     Jako osnovatele veškeré té nepřátelské činnosti vůči vlastnímu státu vidělo Srbsko v osobě následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Když pak v měsíci červnu konaly se na hranicích Srbska opět velké manévry vojenské, jichž zúčastnil – ač byl varován – následník trůnu. Jakmile opouštěl radnici v Sarajevě, byl i se svou manželkou Žofií, vévodkyní z Hohenburgu, dne 28.června 1914 zastřelen srbskými studenty Principem a Gavrinovicem, kteří byli ihned chyceni a zatčeni.
     Zpráva roznesla se celým Rakouskem ještě odpoledne a protože byla právě neděle, byly všecky slavnosti a podniky okamžitě zastaveny. Tak byl ve Valaš.Meziříčí přerušen okrskový slet sokolský a v Brně všesokolský. Na veřejných budovách i u nás zavlály černé prapory a 3.července 1914 sloužena u nás za zesnulé zádušné mše pro mládež školní i ostatní občany.
     Tyto výstřely, které zazněly v Sarajevě byly začátkem tragédie, která se přímo či nepřímo dotýkala celého světa.
     Němečtí vůdcové Rakousko-Uherska domnívali se, že přišla vhodná doba rozšířiti své panství na Balkáně, neboť předpokládali, že vykrvácené Srbsko dlouhou válkou balkánskou nebude s to dlouho vzdorovat, a proto umínili si, že pod rouškou potrestání Srbska za čin dvou studentů srbských, svůj úmysl uskuteční.
     Dne 23.července 1914 předložil rak.uherský vyslanec v Bělehradě „notu“ takového obsahu, která zasahovala do suverenity Srbska tak, že Srbsko, jako byl bylo přitlačeno ku zdi a nemohlo odpověděti jinak, než přerušením diplomatických styků dne 25.července 1914 ministerským předsedou Pašičem a mobilizací srbské armády.
     Rakousko-uhersko sice oznamovalo světu, že činí jen na svou obranu mobilizují-li také, ale byla to lež, protože částečná mobilizace byla uskutečněna již před rokem.
     Válka Srbsku vyhlášena byla oficielně 28.července 1914.

Mobilizace
     Zpráva o mobilizaci došla k nám do vesnice dne 31.července 1914. Na boudě pana Mátla objevil se plakát „Mým národům“, který přivezli a vylepili páni z Místku.
     Obyvatelé shromažďovali se před plakátem i v obecním hostinci, četli vyhlášku, rokovali o ní a se smutkem v duši vraceli se do svých domovů, aby zprávu pověděli svým milým.

Stanné právo
     V sobotu dne 1.srpna 1914 k večeru dojel k nám na autu komisař z Místku se dvěma vojáky. Zastavili u obecního hostince, jeden voják vytroubil určený signál a komisař pak přečetl oznámení hejtmanství, že všechny osoby vojenské podléhají ode dneška vojenské pravomoci, či že se podřizují stannému právu.
     V neděli dne 2.srpna 1914 po celý den přicházeli branci do obecního hostince, aby se odhlásili ku povinnosti vojenské. Pan starosta Jan Kuhejda přenesl svou kancelář do šenkovny obecního hostince, protože úřední místnost v prvém patře byla malá.
     Do dvou dnů nebylo jediného vojáka v obci. Šli sice neradi, ale šli posíleni stanným právem“. Nebylo jediného případu vzepření se moci státní. Naši vojíni rukovali nejvíce do Těšína. A tak jako u nás, tak v celé říši šli vojáci bez reptání. Čekalo se, že zejména dělnictvo odchované snahami mírovými se vzepře, ale nestalo se tak. Mobilizace dopadla tak dobře, že samy úřady rakouské byly překvapeny.
     Černé kufříky v rukou nebo na rameně šli branci do svých středisk, ráz dva, ráz dva.
Červené jablíčko kolem se toč,
My jdeme na Rusa, nevíme proč.
     To byly myšlenky vojáků. Tedy žádné nadšení, žádná bojovnost, jak to namlouval hlavní stan vídeňský. Pouze Vídeň šílela nadšením válečným, které se ale vybíjelo pouze na ulicích vídeňských a na slovanském obyvatelstvu.
    
     Zatím události ve světě řítily se šíleným tempem. Ruko vyzvalo Německo, aby přimělo Rakousko-Uhersko ku smírnému řešení konfliktu, když intervence nic nepomohla, zmobilizovalo nejdříve západní okresy, Kijev, Kazaň, Oděsu dne 23.července 1914 za krátko pak když poznalo, že Německo samo se chystá do války, celou armádu a postavilo se tak pobok malému a bratrskému národu srbskému.
     Dne 5.srpna 1914 vypovědělo Rakousko prostřednictvím svého vyslance v Petrohradě Rusku válku.
     31.července 1914 zmobilizovala vojska Francie, Belgie
     1.srpna 1914 vypovědělo Německo válku Rusku, 3.srpna Francii a Belgii. Pak se hrnula prohlášení válek od různých států, takže Evropa rozdělila se ve dva tábory, tak zvané ústřední mocnosti, k nimž náležely Německo, Rakousko-Uhersko, ku kterým se přidaly pak státy Bulharsko a Turecko a „Dohody“ k níž náležely: Francie, Rusko, Anglie a k nímž přibyly ještě Srbsko, Černá Hora, Rumunsko, Portugalsko a dokonce i Japonsko.
     Do 1.září 1914 byly tyto státy ve stavu válečném.
Rakousko-Uhersko se Srbskem, Ruskem, Černou Horou, Francií, Anglií, Japonskem, Egyptem, Kongem a Marokem.
Německo s Ruskem, Francií, Belgií, Anglií, Srbskem, Černou Horou, Japonskem, Egyptem, Kongem a Marokem.
Celkem tedy 18.válek.
V konfliktu válečném zapleteno bylo 9 států evropských, 1 asijský, 3 polosamostatné státy africké.
Dle rozlohy byl válečný stav skoro nad celou Evropou, nad polovicí Asie, částí Ameriky a částí Austrálie.

     Černá příšera války rozestřela své perutě po celé Evropě a hltala nevinné oběti do bezedného svého chřtánu.
     Vesnice naše ztichla, protože všechno schopné mužstvo narukovalo a dodatečnými odvody od 18.let do 50.let na vojnu pobráno bylo, takže zůstali zde lidé pouze se značnými tělesnými vadami a lidé, kteří byli vyreklamováni pro různé účely, pro úřady, pro práci v továrnách.
     Opuštěné živnosti ujaly se ženy a dorůstající synové a ač to byla práce zvláště pro ženy vedle vedení domácnosti nadlidská, vykonávaly ji vzorně, ba na mnoha místech lépe než hospodář, který rád podíval se hlouběji do sklenice a nejedna hospodyně u nás vyplatila dluhy váznoucí na jejich majetku. Hodně k tomu dopomohly jim podpory, které hospodyně dostávaly od státu za své živitele.
     V mnoha případech byly podpory příčinou demoralizace. Za obdržené peníze nerozumné ženy nakoupily si nepotřebných věcí, jako gramofonů anebo utrácely v alkoholu, který kupovaly po celých demižonech a žily životem nestřídmým.
     Z bojiště i z vojenských ležení přicházely do vesnice růžové lístky od bojujících manželů, bratří, synů, byly od poštovného osvobozeny, ale byly censurovány, tj. přehlíženy od ustanovených k tomu osob – vojenských censorů a všechny zprávy, týkající se pohybu vojsk, byly tuší začerněny. Také i dopisy civilních osob byly přehlíženy. Lidé jsou ovšem vynalézaví a pomáhali si různými způsoby, aby zprávy z bojiště svým zdělili, přece bdělé oko censorovo obelstili. Například: když padla pevnost Premyšl, sdělil lístkem vojín, že „manžel Libušin padl“, čímž každý rozuměl, že ne manžel Libušin, ale pevnost Premyšl padla do rukou ruských. Nebo „honíme stále Rusy za sebou“, tj. utíkáme. Nebo začáteční písmenka každého řádků dala dohromady věrnou zprávu o stavu válečném.
     Vojenské zprávy oficielní přinášely ovšem jen samé vítězství, i když pronásledovaly poraženého nepřítele, i když se od něho „odpoutávaly“. Zajímavé byly také zprávy o počtu zajatých nepřátel. Do nového roku zajalo Rakousko tolik vojáků cizích, že by nemělo s kým bojovat. Pěkná anekdota zachovala se z těch dob, jak se dělal počet zajatých. Na dotaz vrchního velitele, kolik kdo zajal, odpovídali vůdcové první 2, druhý 3, třetí 5, čtvrtý 0. Tak to máme 2350 řekl vrchní velitel – dal zprávu do tisku.
     Ve frontách vojáci byli zabíjeni a mrzačeni. Mrtví pochováni hned na bojištích, ranění dovážení do „zázemí“ k léčení. Taková nemocnice zřízena byla také v blízkém Frýdlantě nebo stavěny celé kolonie dřevených baráků jako ve Frenštátě u nádraží. U nás v Metylovicích také bylo ve škole připraveno 25 postelí pro raněné a na fojtství zřízena nemocnice epidemická. K nám zranění dopravováni nebyli, ale zato do sousedního Frýdlantu ano. Ranění dopravováni byli v dlouhých vlacích, jejichž vagony byly po obou stranách označeny červeným křížem v bílém poli.

Odvody
Protože řady bojujících vojínů ve frontách řídly, bylo nutno je doplňovat novými branci. Nařízeny byly proto nové „dodatečné“ přehlídky, „musteumky“. První byly konány v měsíci…a byly také bezohledné. Každý účastník musel si vzíti s sebou zásobu prádla, jídla a peněz, protože odvedený ihned po odvodě musel narukovat ku vojenskému výcviku a pak do pole, takže mnohý vůbec již svého domova a svých milých nespatřil. Při odvodě působil jako lékař odvodní lázeňský lékař z Luhačovic, velice Čechům nakloněný.

Zastupitelstva činnost
18.srpna 1914 usneslo se zastupitelstvo zřídit ve škole nemocnici pro raněné vojíny s 25. lůžky a na fojtství epidemickou nemocnici.
Vzata na vědomí zpráva, že z pouti v Metylovicích vybráno ve prospěch raněných ve válce 2010K.
Usneseno pronajati začátkem září obecní pozemky a přednost při nájmu dáti těm rodinám, jejichž příslušníci museli na vojnu.

21.srpna 1914 do pomocné zemské úřadovny zvoleni pánové Mikuláš Maršálek, Petr Bőhm, Frant.Magdoň, Jan Závodný a Josef Halata.
Panu Janu Závodnému, radnímu, dáno za úkol na fojtství v domě pana Josefa Larische zříditi cementovou žumpu, protože tam byla zřízena epidemická nemocnice.

13.listopadu 1914 část obecního lesa odprodána pilaři panu Janu Gřundělovi v Pržně.
Nájemci obecního hostince p.Tajchmanovi Aloisovi sleveno pro rok 1914 500K nájemného.

20.listopadu 1914 provedlo zastupitelstvo odvážný čin tím, že se usneslo jednomyslně neupsati ničeho na válečnou půjčku. Kdyby tak všichni učinili, bylo by brzy po válce. Tento čin v oné době nutno zvlášť vyzvednouti a proto zaznamenávám pro věčnou paměť jméno těch, kteří byli přítomni oné schůzi a její protokol podepsali. Byli to Kuhejda Jan, starosta, Závodný Jan, radní, Ondřej Čupa, radní, Josef Vachala st., Jiří Merta, Frant.Halata, Mikuláš Petr, Frant.Svoboda, Frant.Bílek, Mikuláš Maršálek, Josef Kuhejda, Frant.Mátl, Židek Pavel.

7.prosince 1914 hejtmanství nařídilo obci dodati pro vojenský erar 150q ovsa. Byl to obnos značný. Proto zřídilo obecní zastupitelstvo kontrolní komisi skládající se z pánů Frant. Svobody, Jana Závodného, Josefa Kuhejdy, Frant.Halaty a Frant.Bílka. Komise tato zjišťovala množství ovsa v obci, přejímala odprodaný oves a platila 1q za 20K.
Že hejtmanství předpisovalo tak veliké dávky různých obilnin a jiných poživatin byla příčina neinformovanosti hejtmanství a vůbec rakouských civilních i vojenských úřadů. Předpokládali totiž, že na příklad má-li hospodář 90 měr pole, obdělává tedy všech 90 měr. Ale zapomněli na lesy, pastviny, potoky a neplodnou půdu vůbec a že náš rolník obdělává 1/3 všech svých pozemků.

28.prosince 1914 obecní zastupitelstvo schválilo rozpočet na rok 1915 a usneslo se vybírati na krytí schodku 80% přirážku.
Alžbětě Bílkové z čísla 200 dán 1m3 dříví z obec.lesa.

Povaha roku 1914
Na poli politickém byl rok velice neblahý tím, že vznikl světový konflikt válečný. Za to pro rolníky byl velmi dobrý. Urodilo se všeho hojnost.

Komentáře jsou zavřeny.