1924 – založení kroniky

PAMĚTI
OBCE
METYLOVIC
ZALOŽIL
MŰLLER JOSEF, UČITEL

ZALOŽENO
V DEN ŠESTÉHO VÝROČÍ
TRVÁNÍ
REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
DNE 28.ŘÍJNA 1924

JOSEF MŰLLER,
UČITEL V METYLOVICÍCH,

*dne 26.srpna 1888 v Příboře, † 14.března 1935 v Metylovicích,
starosta Sokola a Družstva pro postavení sokolovny, cvičitel sokolského
dorostu, člen vzdělávacího sboru sokolského, delegát do okrsku a župy,
vzdělavatel hasičů, předseda osvětové komise, předseda knihovní rady,
člen obecního zastupitelstva a místní školní rady, jednatel Vodního
družstva, důvěrník Okresní péče o mládež, kronikář obecní, sokolský
a hasičský.

Před šesti léty. – Jaký památný a slavný den jsme prožívali! V ten den nebylo nepřátelství, panovala jen láska, štěstí, radost, to bylo opravdu království boží na zemi. Jaké

pohádkové zámky malovali jsme si do budoucna. A nebylo také čemu se diviti. Po čtyři léta dusila nás příšera války a její rodné sestry hladu. Čtyři léta hrozné nejistoty o život

prchly – vše bylo hroznou minulostí, hrozným snem. Okovy, kterými spjati jsme byli na rukou i na nohou – praskly. Slunce svobody vyskočilo nad obzor, nastal „bílý den a plno růží

kolem“, jak pěje náš nesmrtelný Neruda.
Budiž proto věčná čest a sláva všem, kteří nám zlatou svobodu vydobyli, jsou to především náš sivý, stařičký tatíček, první a nynější president naší Republiky Československé

Doktor
Tomáš Garrigue Masaryk,

Pak československé vojsko zahraniční, čili jak byli nazváni u nás a proti jejich vůli,
legionáři.

Jména občanů
metylovických,
kteří zúčastnili se zahraničního odboje jsou:

a v Rusku:
1. Boháč Cyril

2. Boháč František

3. Němec Jan, řemenář
Narodil se 27.ledna 1886 v Metylovicích.

4. Kořený František

5. Kuhejda Jan, rolník v Metyl. čís. 22
Narodil se 20.října 1976.

6. Vachala Josef, stolař
Narodil se 30.listopadu 1886

7. Kubala Petr, rolník v Metylovicích
Narodil se 26.dubna 1879

Popis obce

U okresní silnice vedoucí z Frýdlantu nad Ostravicí, městýse, do vesnice Palkovic rozprostírá se dědina Metylovice. Silnice od Frýdlantu rychle stoupá a dosahuje „na

vrchovině“ u čísla 243 a u rozcestí vedoucí do vesnice Lhotky nejvyššího vrcholu. Odtud pak klesá a na „dolním konci“ u čísla 99 dosahuje nejnižšího bodu, pak romantickým údolíčkem

po rovině, po levém břehu Olešné, vine se k Palkovicům.
Jdeme-li do Metylovic z Frýdlantu, po levé ruce zvedají se zalesněné stráně „Stolarky“ – části turisty zvlášť z Ostravy a okolí navštěvovaného Ondřejníka. Nejpříjemnější

výstup na Ondřejník jest z Metylovic kolem „Svaté Anny.“ Cesta mírně stoupá a jde samým lesem. Chodníkem dostaneme se až k hájovně arcibiskupské a pak krásnou vozovou cestou až do

útulny vystavěné Klubem čsl. turistů.
Vrch, který se zvedá před Ondřejníkem nad hostincem „Pod Ondřejníkem“, jehož majitelem je pan učitel Miloslav Dvořáček, jmenuje se „Hrádek“ čili po našemu „Hrodek“. Původ

slova toho je neznám. Buď tam byla kdysi nějaká tvrz, anebo proto se tak jmenuje, že v usedlosti, kde bývá pana Bílek Jan, býval kdysi Hradečný. Jdeme-li dále po „horním konci“,

příjdeme k rozcestí, u něhož stojí továrnička bratří Mertových na plechové zboží. Vyrábějí: řezinová kamna, uhláky, vany obyčejné, koupací, police do kuchyně, drátěné ploty, mříže

atd.
Od rozcestí vedou dvě cesty, jedna stará, původní cesta vedoucí do Lhotky, druhá, v roce 1911 upravená, „na vrchovinu“. Jak šla původní cesta „na vrchovinu“, možno zcela dobře

pozorovati. Mnohé domky vystavěné původně u cesty octly se nad cestou, jiné hodně hluboko pod cestou. Na nejvyšším místě „vrchoviny“ upoutá nás skupina budov – staré fojtství.

Vrch, který se zvedá nad fojtstvím, jmenuje se Čupek, v mapách označovaný jako „Metylovská hůrka“. Na „vrchovině“ je opět rozcestí. Cesty dělí se jednak do Lhotky – nově upravená

a alejí kaštanů vysázená, jednak dolů do vesnice, jednak na zástavku Pržno.
„Z vrchoviny“ silnice klesá a zároveň objeví se nám plechem pobitá cibulovitá báň farního kostela. Před kostelem je fara a na prostranství před farou zasazeny jsou 4.dubna

r.1919 dvě „lípy svobody“.
Naproti kostelu v obecním domku – bývalé škole – umístěna je pošta.
Z „vrchoviny“ stéká potok Metylovka, který jako stříbrná nit proplétá se celými Metylovicemi a tu právě v těchto místech před poštou v době povodní vylévá se ze svého koryta a

teče celou šířkou silnice dolů a sbírá, co mu v cestu se namane.
Za poštou zříme jednopatrovou budou obecního hostince, kde mají sídlo své spolky kromě Sokola.
Kousek dále po pravé straně silnice je dřevěné hasičské skladiště, vystavěné r.1886.
Naproti skladišti je v jednopatrové budově umístěna sedmitřídní škola, za ní je rozsáhlé cvičiště Sokola.
50 kroků asi od školy spatříme rozsáhlou červenou budovu. Dle nadpisu na budově té snadno poznáme, že je to Sokolovna, kterou si členstvo svou pílí a obětavostí přestavělo z

bývalé továrny na zpracování koží, která patřila paní Bílkové Antonii. Před budovou je letní cvičiště.
Odtud vede nás cesta „dolním koncem“mezi chalupami dřevěnými i zděnými domky, z nichž mnohé značí se výstavností jako na příklad pí Baranové Antonie, p.Šiguta Karla, /majitel

je t.č.v Rumunsku/ v němž umístěna je prodejna „Budoucnosti“ /dělnického konsumu/ a naproti němuž je obdhod pí Čupové a kousek dále starobylý hostinec „Čihadlo“, pak domek p.Bílka

Lubomíra a p.Bílka Vavřína.
Na samém dolním konci u obchodu p.Mužného Františka dělí se cesty. Jedna jde do části obce, která se jmenuje „Badeňovice“, druhá k vesnici Palkovicům.
Poslední obytné stavení tímto směrem patří p.Bílku Metodějovi.
Na dolním konci, který počíná od kostela, je mnoho firem řemenářských, které rozvážejí své výrobky daleko do světa.
Domky, jak již bylo řečeno, jsou z části dřevěné, z části z části zděné, umístěny jsou podél cesty, nebo roztroušeny jsou po stráních přilehlých, což působí pěkným a

romantických dojmem. Střechy na domcích jsou z velké části papírové, některé jsou břidlicové, plechové a eternitové. Doposud je u nás 253 čísel, v nichž žije dle posledního sčítání

lidu r.1920 duší 1614, kterýžto počet není správný, protože dělníci, kteří pracují v Ostravě a jinde, nebyli u nás započítáni.
Obyvatelstvo jsou z největší části dělníci, kteří docházejí do továren v okolí: do železáren, patřících firmě „Ferrum“, akc.společnosti ve Frýdlantě, do textilních továren v

Místku a Frýdku, do železáren v Lipině, do dolů a železáren v Mor.Ostravě a okolí, mnozí z těchto dělníků docházejí nebo dojíždějí denně domů, jiní zůstávají přes týden v Ostravě a

přijíždějí jen na neděli a svátek domů. Skoro každý dělník má buď svůj nebo najatý kousek pozemku, který mu pomáhá uhájit si své skrovné živobytí.
Rolníků je ve vsi naší málo, protože půda polí našich je těžká, slínovitá, neúrodná, povrch půdy je nerovný, těžko se dává zpracovati. Prospěšnější by bylo pro náš kraj, vše

zalučnit a chovat tu hojně dobytka.
Z živnostníků nejvíce zastoupeni jsou u nás – jak již bylo řečeno, řemenáři, jichž je asi 30, kromě toho jsou tu čtyři obchodníci: p.Mužný Frant., p.Zátopek Bedřich, pí Čupová

Barbora a p.Mikš. Jsou tu také dva konsumní spolky: dělnický konsum „Budoucnost“ v domě p.Karla Šiguta, který je toho času v Rumunsku, a pak občanský konsum v domě čís.115, kde byl

obchod p.Halaty Tomáše. Taktéž 4 truhláři jsou u nás: p.Vachala Josef, Židek Josef, Bílek Štěpán, Juřica Ignác, 4 krejčí: pp.Židek Frant., Židek Metoděj, Němec Ondřej, Juřica Ig.,

dva kováři: p.Bílek Frant., Závodný Jan, jeden holič: p.Milata Roman. Jiných řemesel u nás není.
V místě je pouze sedmitřídní škola obecná pro chlapce i děvčata, jiných učilišť zde není. O zřízení živnostenské školy pokračovací se jedná.
Obyvatelé jsou národnosti české. Pouze jeden občan Poschle je rodem Němec, ale jeho děti jsou již Češi.
Většina obyvatelů je vyznání římsko-katolického, ostatní jsou československého, českobratrského, adventistského a bez vyznání.
Dne 27.května 1925

Komentáře jsou zavřeny.