Zvyky a obyčeje v Metylovicích

     Podávám přehled zvyků a obyčejů, které ještě dnes v naší obci jsou zachovávány. Sestaveny jsou dle ročních dob.
     Na Nový rok přejí si lidé navzájem „Šťastný a veselý Nový rok“ ústně či písemně. Služebníci – služky a čeledínové – chodívají do svých domovů na několikadenní „vagacij“ s novým létem. Dostanou pecen chleba, který bývá na okraji ozdobený. Někde dobrá hospodyně přidá koláče, šaty, na šaty nebo peníze. Na nový rok hledí každý míti u sebe peníze, neboť se říká, že pak bude míti peníze po celý rok.

     Na „Tři krále“ světí se voda a křída, které se říká „třekrálová“. Touto křídou píší se pak na dvéře ve světnici začáteční písmena tří králů: K Kašpara, M Melichara, B Baltazara. „Třekrálové vody“ se používá je-li někdo těžce nemocen nebo při posledním pomázání. Také bylo zvykem touto vodou vykropiti všechny světnice, ba i chlévy, aby nestrašili.

     Na „Hromnice“ světí lidé hromničky, které rozžíhají se při bouřce, by do stavení neuhodilo.

     Na „Popelec“ chodí lidé do kostela, kde se jim dává na čelo znamení pomíjejícnosti. V neděli, pondělí a v úterý před „Popelcem“ bývá zábava

„Ostatková“.
     Na „Smrtnou“ neděli“ chodí mládež topit „Marca“. Udělají za slámy anebo z hader panáka, oblekou ho, nastrčí na hůl, nesou ho do polí nebo ku potoku a tam jej upálí nebo hodí do vody. Při tom zpívají:
Neseme Marca –
Kde ho položimy?
Na fojtove vrata
Fojtka budě ráda,
že má kamarada
a fojt ježtě radši
že ma černe oči.

     Na „Květnou neděli“ chodí se s palmami v průvodu okolo kostela. Světí se „kočičky“ a zastrkují se pak doma za některý obraz nebo dají se do sklenice

na „prádelníku“.
     Na „Zelený čtvrtek“ se zavazují zvony a místo zvonění chodí chlapci okolo kostela řehtají řehtačkami, nebo klapají klapačkami. To se děje po tři dny

až do „Bílé soboty“ kdy se zvony zase „rozvážou“.
     Na „Velký pátek“ chodí se skoro z rána mýt na potok.

     Na „Bílou sobotu“ upaluje se v kostele v posvěceném ohni dřevo a světí voda. Ze dřeva dělají se křížičky někdy sestavené ve pěkné souměrné ozdoby, které se nosí v křížové dny na pole a tam se zastrkují do země, aby se na poli urodilo. Místa, kde se dají křížičky se posvětí vodou. Svěcenou vodu pijí někteří, aby se dožili velkého stáří ve zdraví. Večer se chodí s průvodem okolo kostela.

     V pondělí velikonoční chodí chlapci na „kupačky“ na děvčata s „tatary“. Chlapci děvčata oblejí vodou a přetahnou několikrát tatarem, aby nedostaly „prašivinu“. Za to od děvčat dostanou malovaná vajíčka, kus plecovníka, pivo nebo nějakou sladkou rosolku. Na druhý den oplacejí totéž zase děvčata chlapcům.

     Na „Křížové dny“ chodí se do polí průvodem. Jednou se jde ku „svaté Anně“.

     Po „Juřím“ vyhání se dobytek na pastvu. Pasáci ozdobí si krávy na ocase nebo na rozích, aby je nikdo neuřekl. Zároveň  dávají pozor, kdo vyžene první, ten je „králem“, kdo poslední, je „zoprdkem“. Hospodyně dávají pasákům vajíčka.

     Na 1.dubna chodí se s „aprílem“.

     Před „Svatým duchem“ v sobotu chodí pasáci na kopec a střílejí z bičů.
     V pondělí svatodušní chodí pasáci do lesa smažit vaječinu, na níž od gazděny dostanou vejce a špek. Také peněžitý obnos se jim přidává. Čím je větší, tím s větší chutí pasou.

     Na „Boží tělo“ vyhání se dobytek na pastvu před slunce východem. Než ženou dobytek domů, upletou z kvítí věnců, kterými okrášlí kravám rohy.

Hospodyně, je-li dobrá, odmění pasáka nějakým dárkem, aby i nadále dobře pásl. Dopoledne  chodí se za pěkného počasí v průvodě ku čtyřem oltářům, které bývají umístěny u kříže na horním konci vedle p.Barana, pak u p.Štěpandy.
     Všecky domy se vesnici ozdobeny jsou ratolestmi březovými nebo lípovými.

     Večer před sv.Janem v květnu a před svátkem M.Jana Husi pálí se na kopcích ohně.
     V sobotu večer před poutí střílí se z hmoždířů na oslavu.
     V neděli o pouti, která připadá po 10.srpnu v neděli, pozve se celé příbuzenstvo z blízka i z dáli. Největší radost z toho mají děti, protože od štědrých strýčků a tetiček vždy kapne  již do kapsy nějaká ta korunka, kterou ovšem ihned jdou utratit na náves, kde těch lakadel v podobě hračkářských a pernikářských bud, houpačky a kolotočů je dost. Na návsi je hlučno a živo do pozdních hodin v noci.

     Posvícení připadá u nás na první neděli po Všech svatých. Před ním zabíjejí se husy, kachny, pečou koláče, koblihy a připravuje se hojnost dobrých jídel, jež na druhý den „v krmáš“ se podávají na stůl hostům i domácím. Všichni připíjejí si navzájem dobrým pivem na radost, že se jim všeho hojnost urodilo a dobře sklidilo. Večer pak jde se vše proskočit k muzice.

     Na Ondřeje leje se olovo. Z toho, co se uleje, předpovídají osud.

     Na Mikuláše bývají dítky i dospělí poděleni dárky. Podobně se děje na „Matičku“. Mnohde přestrojí se někdo za „Mikuláše“ nebo „Matičku“ s andělem a čertem a chodí rozdávat dárky.

     O štědrém večeru krášlí se stromek různými ozdobami a pod stromek dávají rodiče dětem dárky a říkají, že jim to naložil Ježíšek. Celý den zachovává se půst, večer pak při rozžatých svících i také na stromku podávají se na stůl jídla. Na stole po celý čas večeře jest položený chléb a peníze aby jim obého po celý rok nechybělo. Před večeří dostane každý oplátku s medem, což dává se také dobytku, by nepřišla na něj nějaká nemoc. Po jídle posbírají se drobty a dávají se do studny, by voda v ní byla vždy čista, pod stromy, by hodně rodily, do ohně, aby neškodil.
     Někde nechávají na stole všechny drobty až do příštího dne. Pak krájejí se jablka, kdo rozkrojí křížek z jader, ten prý do roka zemře, kdo hvězdu, ten bude žít nebo se do roka ožení nebo vdá. Nebo louskají ořechy, zdravý ořech znamená zdraví, černý nemoc. Pod talíře se dají: hlína, chléb, peníze. Kdo vytáhne hlínu, zemře, kdo chléb, bude mít z čeho žít, kdo peníze, bude míti štěstí a blahobyt. Na štědrý  den dávají lidé pozor, kdo první přijde do stavení, je-li to chlapec, nejsou rádi protože jejich kráva bude míti býčka, radši jsou přijde-li děvče, to prý bude telička. Hází se střevícem: komu se obrátí špicí ku dveřím, půjde do světa, komu patou, zůstane doma. Na skořápky ořechové dají se kousíčky svíček. Zapálí se a dají na vodu. Mísa se rozhoupá, čí skořápka nejdál od kraje dopluje, ten dostane se nejdál do světa.

     Na druhý den na „Narození Páně“ jde se skoro ráno na jitřní a zachovává přísný klid od práce.
     Na Štěpána chodí děti po koledě a se „štěstím“, tj. s jedlovou ratolestí ozdobenou barevnými papírovými pentlemi, za to bývají odměňováni peněžitými dary.

     Koleda
     Na „Mláďátka“ dávají lidé pozor na Lysou Horu. Je-li mlha na kopci, umírati bude více mladých, je-li mlha v dolinách více starých.

     Na Silvestra zakončuje se „Starý rok“ veselými zábavami, na nichž se uloví sem tam nějaká ta „opička“.

Dračky
     Zimní večery krátí si lidé tím, že drou peří. Sejdou se děvčata i starší ženy a za zpěvu a vypravování obyčejně o strašidlech drou peří. Na dračky chodí také chlapci a ti vymýšlejí různé hry a při tom škádlí děvčata. Nejveseleji je na posledních dračkách, které se jmenují „doderky“. Štědrá hospodyně napeče buchet, navaří čaju nebo něčeho jiného, zkrátka připraví hostinu. Po jídle hrají se různé hry. /Na střevíc či papuč/. Někdy přinese se také harmonika a mládež proskočí se po uklizené světnici. Pozdě v noci za stalého smíchu a škadlení  se rozcházejí do svých domovů.
O svatbě
     Po prvních ohláškách – čtrnáct dnů nebo týden před svatbou /dle velikosti svatby/ roznáší nevěsta se ženichem po hostech, které míní pozvati koláče co výslužku, pro starosvaty ovečku. Za výslužku  dostává od pozvaných peníze.
     Den před svatbou sejde se mládež, mládenci, družky u nevěsty kde se za zpěvu veselí, za družné zábavy konají „věnečky“, totiž pletou věnečky pro nevěstu a ženicha po případě pro svatebčany, neopatří-li se jim kytičky kupované robené z papírových květin.
     Nevěsta před svatbou dává ženichovi košili a kapesník, ženich nevěstě střevíce.
     Svatby se konají obyčejně ráno o 9-11 hodině zřídka odpoledne.
     V den svatby přichází si obyčejně ženich i s rodinou pro nevěstu. Starosvatka nebo některá jiná žena zavře před nimi dvéře, nechtíc je pustiti do domu. Při tom laje a nadává /ovšem že ze žertu/, co tam chtějí, že tam nevěsty není, asi se zmýlili a zabloudili. Ženich, který těch zvyků nezná, je celý nešťastný. Obyčejně se brání a někdy se hledí násilně dostat do chalupy. Když je konečně ve světnici, tu mu předvedou některou starou babu ptajíce se, jestli dotyčná je jeho nevěstou. Nato první družička připíná ženichovi na kabát věneček a říká při tom žertovnou říkanku. Ženich odmění jí za to penězi. Teď pozor dávají, kdo koho první uvidí, když ženich nevěstu, bude v rodině poroučeti ženich, uvidí-li nevěsta ženicha, tak zase ona. Následuje přesnidávka a pak se jde nebo jede /dle zamožnosti/ do kostela. Pěší průvod bývá takto uspořádán: napřed hudba, pak ženich s první družkou, pak družky s mládenci či družina, nakonec nevěsta s družbou a pak starosvati a ostatní hosté. Jedou-li v kočárech tedy napřed nevěsta s prvním družbou, družina, rodiče, starosvati, ženich s první družkou. V kostele družina udělá špalír, kterým projde první družba s nevěstou a odevzdá ji ženichovi. Při oddávkách hledí každý z ženichů míti ruku nahoře – bude prý vládnout v domácnosti. Nevěsta mívá v ruce v kapesníku chleba, aby ho měla po celý život dostatek.
     Po zdávkách jde celá společnost do hostince, kde se tančí až do večera /7 až 8 hod/. Pak se jde k obědu. Na cestě do kostela nebo z kostela bývá průvod zastavovan šancemi. Jedna nebo dvě osoby oblečené za maškary přetáhnou přes cestu provaz nebo hůl, vyberou od průvodu propustné a překážky odstraní, aby mohl pokračovati ve své cestě. Od oběda jde se znova do hostince, kde se pobude dle nálady.

     Den po svatbě, někdy i déle, odváží se nevěsta. Sejdou se zase všichni hosté. Obyčejně se chodí nevěsta k ženichovi. Na jeden vůz naloží se výbava. Do výbavy dostane obyčejně kolebku. Na druhý vůz nasedají svatebníci. Při jízdě zpívají se písně. Když přijde nevěsta do domu ženichova, tu je znovu matka ženichova vítá. Mnohdy pohodí jí schválně do cesty metlu. Zvedne-li ji usuzují, že bude řádnou hospodyní, nezvedne-li ji padají na hlavu nevěsty různé poznámky mnohdy ne právě lichotivé. Poté jí starosvatka uváže na hlavu šáteček na znamení, že přestala už býti pannou. Bývá zase hostina, která trvá někdy až do večera. Když je svatba bohatá, mají na druhý den i muziku. Této hostině se říká poprávky.

Dne 23.dubna 1926
Pohřeb
     Pozůstalí sejdou se smutečně oblečeni v domě smutku, kdež před pohřbem podávají se zákusky. Čeká se, až přijde kněz mrtvolu vykropit. Po pohřbu, který se vypravuje tu s větším, tam s menším nákladem, scházejí se hosté do domu smutku, kde pozůstalí připraví jim hostinu zase dle poměrů, které jim dovolují, čili jak se vulgárně říká: propíjí se kůže nebožtíka, čím bohatší nebožtík, tím hrubší kožu prý má.

Komentáře nejsou povoleny.